Новости за 24.07.2017

Burkini ano, či ne? A proč vlastně vyvolávají tolik emocí? Co nám na nich tak moc vadí? Potlačujeme jejich odmítáním práva muslimek se zahalovat?

Takřka se zdá, že pod povrchem politické scény vládne tichá panika. Překvapivě, zato velmi pravděpodobně je reakcí na průzkumy veřejného mínění. Ty vytrvale opakují, že volby suverénně, se ziskem přes 30 procent získá ANO Andreje Babiše a ostatní strany budou rády, když se dostanou přes 10 procent.

Někdy je člověk překvapen tím, co překvapuje jiné. Překvapení nad vstřícností Izraele k visegrádské čtyřce vyjadřují i česká média.

Průmyslový areál, v němž se rok co rok koná hudební festival Colours of Ostrava, je tak jednoznačně nebarevný, že mě to vždycky znovu uhodí do očí. Poněkud omšelé budovy temných odstínů – proč má ten festival v názvu barvy, když je jeho prostředí dost nápadně nebarevné?

Je to jen několik málo dnů, co můj manžel napsal článek o aktuálním stavu ekonomiky. Přesněji řečeno o tom, že období ekonomické hojnosti a růstu už narazilo na své limity.

Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku učinil přelomové rozhodnutí, které do budoucna velmi zahýbe s praxí svěřování dětí pěstounům. V případě Caldararu vs. Itálie potvrdil správnost navrácení dítěte po sedmi letech u pěstounů.

V článku Na liberecký soud se žene bouřka jsem připomněl vznik a vývoj letitého trestního procesu, vedeného u Okresního soudu v Liberci proti bývalému libereckému okresnímu řediteli PČR Miroslavu Dvořákovi.

Z veřejných zdrojů v České republice lze vyčíst jen kusé informace a takřka všechny komentáře jsou subjektivní. Pokud vím, zákon „jen“ mění mechanismus sestavování Národní soudcovské rady odpovědné za chod justice.

Tím myslím naši milou republiku. Je tady bezpečno, je tady celkem bohato (což se obecně těžko chápe, ale je to tak) a je tady čím dál tím víc dusno.

Aktuální letní téma, které má navíc s prázdninami a dovolenými hodně společného – nošení burkin. Diskutuje se živě, novinářky se převlékají do tohoto oblečku a dělají pokusy, jaké že budou reakce okolí.

Usedám ke klávesnici s pocitem, že to dnes večer nebudu mít lehké. Ve svém minulém článku jsem poněkud idealisticky zahrnul našeho bývalého ministra financí mezi ty, o nichž jsem si myslel, že by mohli naši zemi pomoci vyvést z marasmu, do kterého spolu s celou Evropskou unií nevyhnutelně zabředáváme.

To, co se nyní v hlavním izraelském městě děje, mám na mysli po zavraždění dvou drúzských příslušníků izraelské pohraniční policie, se jinak než cirkus označit nedá. Má to ovšem dalekosáhlé důsledky.

Svůj pracovní kout jsem měla vyhrazen několik let přímo doma v kuchyni. Byl to moc hezký pracovní kout, kde jsem se cítila dobře a kde jsem si vše zařídila tak, aby to fungovalo.

Co si Emmanuel Macron a náčelník generálního štábu generál Pierre de Villiers řekli v prezidentově pracovně v l’Elisée, zůstává tajemstvím. Víme pouze, že rozhovor byl upřímný a netrval dlouho.

Prezident Miloš Zeman jednal v neděli v Lánech s ministrem financí Ivanem Pilným a Andrejem Babišem o chystaném rozpočtu na rok 2018. Výstupů z jednání není mnoho, nic oficiálního. Na tom není nic divného, šlo jen o konzultativní schůzku. Podle útržků informací se dá soudit, že se zde jednalo o Zemanově tématu, o investiční politice, spíš nepolitice vlády.