Новости за 04.07.2017

Vědci z Institutu Maxe Plancka nedávno překvapili svět objevem, že vývoj druhu Homo sapiens (Člověk moudrý) trvá asi o sto tisíc let déle, než se dosud předpokládalo.

Jak všeobecně dobře známo, v prvním týdnu listopadu loňského roku 2016 dychtivá a zejména hamižná Hillary Clintonová prezidentské volby nevyhrála, vzdor neochvějně optimitickým předpovědím expertů, že se tak stane, že se tak musí stát.

Kdepak, není už ta politika co bývala. Únavně jednotvárná, bez vtipu a nápadu, pomalu už nic než otravné handrkování o rozpočty, deficity, z čeho ubrat, čemu přidat, náhlé vzplanutí volebních vášní a vzápětí útlum ve čtyřleté dřímotě... pořád a pořád dokola jako ta písnička o psovi, co jitrničku sežral.

V záplavě světodějných zpráv mi málem uniklo, že naše tři socialistická ministerstva se opět nedohodla, jak zreformovat státní starostlivost o děti, kterým se z nejrůznějších důvodů nedostává řádné rodinné péče.

Miloš Zeman je první porevoluční prezident, který má v životopise členství v KSČ (byť krátké a ukončené po sovětské okupaci). Teď už to skoro nikomu nevadí, ale není daleko doba, kdy to byl problém.

Zatím ještě nestojí Stanislav Bernard před soudem, ale co není, může být. Černých čárek v notesu přibývá. V roce dva patnáct měl malér s prsaticemi na billboardech a letos si dal opáčko. Dokonce na některých billboardech mají slečny jeho obličej.

Bydlení je soukromý statek a neexistuje žádný racionální důvod pro to, aby ze státního, potažmo obecního majetku byly rozdávány nebo prodávány za směšné ceny byty jejich nájemcům.

Když zveřejním nějaký článek týkající se politiky, ozve se zpravidla několik čtenářů, kteří hodnotí můj článek více méně podle toho, zda jsem Evropskou unii dostatečně zkritizoval. Když se jim zdá, že nejsem v kritice Evropské unie dostatečně razantní, vyčtou mi to a upozorní mě na to, že Brusel je horší než kdysi Moskva, o unijních představitelích mluví jako o „soudruzích“, případně mě přesvědčují, že Evropská unie je větší nebezpečí než Ruská federace.

Americký prezident Donald Trump po své květnové návštěvě Izraele vyslal do regionu znovu blízkovýchodního zmocněnce Jasona Greenblatta a svého zetě Jareda Kushnera, aby pokračovali ve zkoumání možností obnovy mírového procesu.

Nejen u nás, ale trpí tím téměř všechny státy západní civilizace. Občané se v zásadních otázkách rozdělí na dvě zhruba stejné části a pokud se oheň rozfoukává, jsou postoje nesmiřitelné.

Vše je relativní a vše se fokusem času a vzdálenosti mění. Když dávali v kinu ALFA americký velkofilm Bitva v Ardenách (1965), stály se na to fronty. Úžasný, tuším osmikanálový zvuk budil dojem skutečnosti, hilsny padaly a cinkaly o dláždění za zády diváků, motory tanků řvaly kolkolem.

Začátek prázdnin trávím u své kamarádky Markétky v Dalmatinově. Někdo by tedy možná řekl, že v Tisé. Zvláštní je, že ačkoli jsem v těchto místech byla naposledy na pionýrském táboře jako desetiletá holka, cítím se tu jako doma.

Represivní orgán, jenž trpí svým zaměstnancům svévolné poškozování práv a zájmů občanů a dokonce je chrání před postihem za provinění při výkonu služby, je nebezpečný pro stát a národ.

Ta fascinující stavba bývá v různých anketách označována jednou za nejkrásnější rodinný dům na světě, jindy za nejlepší dílo moderní americké architektury. Fallingwater house, navržený v polovině 30. let minulého století Frankem Lloydem Wrightem (od jehož narození právě uplynulo 150 let), je opravdu fenomenální.

Nově zvolený francouzský prezident Macron, parlamentními volbami posílený silnou oporou poslanců, upoutal na sebe pozornost programovým projevem. Pronesl ho ve Versailles, v sídle francouzských králů. Byl to projev takzvaně koncepční, kdy narýsoval tlustými výraznými čarami obrysy budoucnosti. Otázka je, zdali to nenarýsoval do vzduchu.