Новости за 22.04.2017

Je to jedno z míst, na které se vracíme.

Po vítězství tureckého prezidenta Erdogana v referendu, které v Turecku zavádí prezidentský systém, se světová i česká média zaplnila lamentacemi o osudu tamní demokracie.

Nebát se a nekrást, říkal TGM. A i když autorství onoho výroku nemusí být stoprocentní, stále je s ním pevně spojován. Podobně by se mohl s britskou premiérkou spojovat – samozřejmě vymyšlený – výrok „nebát se a vyhlásit volby“.

Vlasta Parkanová, Ztohoven, Jiří Balvín, Nečasová a spol., David Rath a třeba nejnověji Marek Dalík. Co spojuje tato jména, je razantní zásah nadřízeného soudu, který podřízenému ruší rozhodnutí.

Všimli jste si? Někdo je vynikající biolog, chemik, strojař nebo ekonom a lidé chodí a říkají mu: „Ty jsi geniální biolog, chemik, konstruktér strojů, světový ekonom...“ A když se tohle dostatečně dlouho opakuje, někdy dokonce i celý profesní život, pak si biolog, chemik, konstruktér i ekonom začnou myslet, že jsou skutečně geniální, a nejenom to, začnou se pokládat za všeznalce, za mistry světa všech oborů, i politiky.

Je to kruté, ale hodně mi to připomíná krásnou scénu ze Svěrákova filmu Obecná škola. Pan řídící tam školským rozhlasem varuje žactvo, aby v mraze neolizovalo železné zábradlí. Vzápětí žactvo olizuje železné zábradlí.

Před několika dny byla většina z nás šokována zprávou o tragické smrti maminky s dospělou dcerou v důsledku přehřátí v sauně, jejíž dveře se kvůli údajně ulomené klice nedaly zevnitř otevřít.

Po přečtení článku Radima Panenky „Zkoumali jsme ‚průhledné‘ financování Jandovy neziskovky Evropské hodnoty“ jsem zjistil, že mám rest, který musím dohnat.

O tomto víkendu se koná sjezd AfD, před čtyřmi lety založené a dosud poměrně úspěšné nové politické strany, která nyní prochází typickou krizí identity po prvotních úspěších v dosud konaných zemských volbách.

Po smrti svého milovaného manžela jmenovala císařovna Marie Terezie svého nejstaršího syna Josefa spoluvládcem v habsburských zemích a často tohoto kroku litovala.

Zapomeňme na chvíli na Schengen a zkusme si představit následující scénku. Na hraničním přechodu na vstupu do ČR probíhá rutinní kontrola. U dvojice návštěvnic je nalezena výbušnina.

Jedním z naprosto zbytečných důvodů klesající obliby EU je snaha zasahovat z pozice jednotného evropského trhu do technického rozvoje. Začalo to žárovkami a nyní jsou na řadě igelitky.

Začnu trochu zeširoka: když jsem šla v roce 1993 žádat o živnostenský list na překlady, nesla jsem si s sebou v tašce poctivě všechna vysvědčení a diplomy, abych doložila, že jsem vystudovaným odborníkem v daném oboru.

Liberální názor na trávu, poker nebo držení zbraní má kdekdo – ale víra ve svobodu jako univerzální princip pro všechny skomírá.

Pepíček neustále tyká svému učiteli. Nic nepomáhá, prosby, výhrůžky, nic. Učitel se rozhodne, že chlapce potrestá postaru. Do druhého dne musí napsat stokrát „Nesmím tykat svému učiteli“.