Новости за 18.04.2017

Nedávno (konkrétně 25.3.2017) vyšel v této sekci článek pana Frýborta s názvem Hyperaktivita, porucha nemocného času. Neříkám, že nemá pravdu v ničem, jistě se shoduji v tom, že fyzický trest úměrný věku dítěte a konkrétní situaci je zcela jistě na místě víc, než 100x opakované vysvětlování, které nepřineslo žádné ovoce. Ale to je tak všechno.

Dnes je zrovna Velký pátek, křesťanský den naprosto neveselý, z dobrých důvodů při rozhlédnutí k událostem na této naší prozatím jediné planetě. Podivné nepříjemné zvyklosti doprovázejí mohamedánské úsilí při krvavém úsilí s budováním dosud naštěstí nedosaženého globálního kalifátu.

Konsensus, česky shoda, je pozitivní výraz, přesto se může v něm - nebo za ním - skrývat nebezpečí nejenom pro ty, kteří konsensus nedodržují, ale i pro společnost, která shodu uzavřela.

Jsou Velikonoce. Jsou to svátky, které nijak neprožívám. Křesťané se na mě nejspíš budou zlobit. Vánoce slavím skoro stejně intenzivně jako Amálka, těším se na ně a miluji veškeré přípravy a vůně.

Hledáte velikonoční příběh ne ze světa víry, ale reálné politiky? Tady je. Před 100 lety se odehrála akce, jež měla rozhodnout první světovou válku, ale nakonec vedla k ještě většímu chaosu.

Klíčový geopolitický prostor mezi Německem a Ruskem si včetně Německa a Ruska zatím nevytvořil solidní demokratickou politickou kulturu. Proto je oproti např. Británii a USA poměrně snadno ovlivnitelný soustavnou dezinformační propagandou zaměřenou proti demokratické civilizaci.

Posílá mi jistá dobrá paní ze staré vlasti čas od času několik čísel týdeníku Respekt; a jak je najdu v poštovní schránce, už vím, že se zase budu moci potěšit úvahou z pera indicko-amerického publicisty Fareeda Zakarii.

V minulých dnech jsem občas pročítal komentáře týkající se maturitní písemné práce z češtiny. Není to poprvé, kdy se ozývá kritika, a jistě zdaleka ne naposled – školství je oblast, která je, řečeno s určitou nadsázkou, v permanentní krizi. A maturita je jen vrcholkem ledovce, na který naráží náš školský Titanic.

Měl jsem spoustu snů. Jeden ve věku začínajícího teenagera. Aby vedle sebe vlály vlajky Egypta, Jordánska, Sýrie, Libanonu – a Izraele. Na znamení vzájemného přátelství.

Turecko má nového sultána. Sice o prsa, ale přece. Erdoğan může být prezidentem do roku 2029 – teoreticky. Prakticky nevěřím, že jej z úřadu vyprovodí někdo jiný, než samotná kmotřička Smrt.

V posledních dnech se v médiích rozhořelo téma zaměstnávání zahraničních pracovníků, převážně Ukrajinců.

A řekněme si hned na úvod, že pojem „pálení čarodějnic“ není na místě, protože bychom správně měli říkat „pálení proti čarodějnicím“, i když bývá zvykem umístit do středu ohniště slaměnou figurínu a nechat ji shořet.

Je sobotní ráno 12/10 1996 a my se budíme do mlhavého počasí. Nejsou vidět ani kopce naproti za jezerem, neřkuli nádherný masív Annapurny a dominantní Machapuchare na severu.

Ekonom Tomáš Sedláček psal – četl jsem v iHned –, že se hrneme do země nikoho, mezi Ukrajinu a Bělorusko. Není sám, kdo vynáší podobné soudy. Na stejné rétorice staví své uvažování kupříkladu Jiří Pehe. Dlužno ale podotknout, že Jiří Pehe nepřekračuje meze soudnosti, kdežto maxima Tomáše Sedláčka vyráží dech.

Vždy mne potěší, když se podaří vzkřísit nějaký zapomenutý objekt, který pozbyl své původní funkce a jen čeká na smutný osud, kdy bude pro nadbytečnost zlikvidován. Někdy kolem takových drobných staveb nebo prvků chodíme takřka denně a už jsme je přestali vnímat.