Новости за 17.04.2017

(Palm Beach, 6. dubna) Zatímco americké Tomahawky sviští nadzvukovou rychlostí na syrskou leteckou základnu Šajrát, dva nejmocnější muži světa ochutnávají kousky obrovského čokoládového dortu. K tomu staršímu, obtloustlejšímu se zlatovou kšticí přistoupí důstojník a něco mu pošeptá do ucha.

Je to nejspíše never ending story. V různě krátkých časových obměnách se na naší příští generaci testují různé styly zkoušek. Bylo by zajímavé, kolik zdejších blogerů by zvládlo letošní maturitní sloh.

Pro Českou (resp. Československou) televizi pracuji jako scenárista a především režisér už 46 let. Protože jsem asi nejstarším aktivním tvůrcem, který pamatuje rozličné systémy řízení, domnívám se, že požívám určité odborné kompetence, abych se vyjádřil k minulosti i současnosti ČT v souvislosti s blížící se volbou jejího generálního ředitele.

David Czesany mě obsadil do Havlovy Asanace, což mě zvlášť těšilo. Už jsem ji hrál po rekonvalescenci, ale pořád mám ještě problémy s mluvením, zvlášť když jsem unavený. Ještě to není ono, třeba do rádia nemůžu, mikrofon zachytí všechno.

Začínají vyjednávání o vystoupení Velké Británie z Evropské unie podle čl. 50 Smlouvy o Evropské unii. Jak vypadají jednání právě na počátku dvouletého procesu?

Milo Yiannopoulos, 32letý Brit žijící v USA, se zřejmě touží zařadit mezi provokující britské literáty, jako byl Oscar Wilde. Tento bývalý redaktor hlavního média alternativní pravice, serveru Breitbart.com, narcis, nihilista a provokatér se považuje za katolíka, přičemž je otevřený, a žexhibicionistický gay. Fenomén Yiannopoulos však vypovídá především o současných USA.

Před časem jsem zachytil jakýsi návrh, že lidé, kteří si poctivě čistí zuby, by měli být při stomatologické péči finančně zvýhodněni oproti špindírům, kteří si zuby nečistí. Zaslechl jsem i slova nějakého zubaře, že zkušený stomatolog umí rozlišit čištěný chrup od nečištěného.

Všimněte si dnešního zpravodajství a publicistiky o dění v České republice. Převažují komentáře, stanoviska, rozhovory k tomu, co někde někdo o někom řekl, jestli to ten, co to o někom řekl, řekl tak či onak, a já bych to tak neřek ́.

Na listopad letošního roku (2017) připadá sté výročí Balfourovy deklarace, v níž se praví, že britská vláda pohlíží příznivě na zřízení národní domoviny židovského lidu v Palestině. Dost dobrý důvod k oslavám.

Z kanceláře domů a z domova do kanceláře. Vyspat se, nasnídat, vyřídit a orazítkovat několik papírů a znovu domů. Svět se zúžil na ta dvě místa mezi postelí a prací. Říkali tomu tak, práce, ale byla to zbytečnost, cítil to. Jako kdyby to nejdůležitější stálo teprve před ním, ale co by to mělo být, neměl zdání.

Žijeme v náboženské svobodě, a proto by společenský význam Velikonoc opět mohl narůstat. To se však neděje.

„Dnes budete vybírat do kasičky hned při příchodu,“ říká kněz babičce, která má na starosti vybírání peněz.

Jarní Smingus-Dyngus i detektivky.

Koncem února jsem si předčasně se zájmem přečetl časopis The New Yorker datovaný 6. března, který byl zajímavý informativním článkem z titulu tohoto článku, s podtitulem „Co je za ruském vměšování ve volbách v roce 2016 - a co je před ním?“

O tom není pochyb, že je v Turecku rozhodnuto. Otázka ovšem zní, o čem vlastně. I po nedávném historickém Trumpově příkladu je dobře mít na paměti, že před volbami je jiná geologická epocha než po volbách. Pokud jde o Turecko, je snadné nabídnout celou škálu scénářů.