Новости за 26.08.2017

Při cestování zažijete ledacos, ale vzpomněla jsem si na dvě speciální perličky technického ražení.

Jen během měsíce ramadánu byl svět svědkem 160 islámských útoků ve 29 zemích, v nichž bylo zavražděno 1 627 lidí a 1 824 jich bylo zraněno.

Po tragických událostech v městečku Charlotesville Spojené státy zachvátil zvláštní fenomén: bourání soch připomínajících jižanskou Konfederaci z dob občanské války.

Je jich nejspíše moc, ale dnes jsou v popředí dvě z nich. Jedna je levačka Petry Kvitové a další dvě MUDr. Radka Kebrleho, který ji operoval.

Předně by se vyvaroval úhybných vytáček a postavil by se žádosti o vydání čelem. Jistě by pravil: „Žádám vás, milí poslanci, abyste mě bez průtahů vydali. Potřebuji očistit své jméno od různých podezření šířících se v mediálním prostoru již rok a půl.

Přehršle komentářů a vyjádření ke kauze Čapí hnízdo, v níž jde o údajné podvodné vylákání dotace od Evropské unie, plní všechna naše média.

Slova televizního žurnalisty stanice Al Jazeera Eliase Karama by se měla dostat do učebnic novinařiny. Jako odstrašující příklad.

Jsme povinni řídit se miliony zákonů, nařízení, příkazů, zákazů. Znáte je všechny? Neznáte. Já také ne. Nikdo je nemůže znát, a proto je při nejlepší vůli nemůže dodržovat.

Aby byl politik znovu zvolen, přijde mu vhod jakýkoliv argument, tím spíš, stříhá-li metr do voleb. Otrlý volič se možná už jen pousměje, byv připraven na horší věci; zato právník zapláče pokaždé, když se ve zprávách objeví nový legislativní počin, jenž má přivést nebe na zem a štěstí mezi prostý lid.

Pro předlužené lidi existuje často už jen jediná záchrana. Oddlužení neboli osobní bankrot či insolvence. Místo aby jim tento způsob řešení dluhů pomáhal, znamenal pro ně celý proces často velké riziko. Novela tato rizika minimalizuje.

Evropa se opět stala cílem islámského nepřátelství. A i tentokrát se mediální i politické elity snaží budit dojem, že i když se k útoku v Barceloně přihlásil Islámský stát, nemá terorismus s islámem nic společného.

1. září roku 1939 začala druhá světová válka. Němci napadli Polsko a rozhořel se konflikt, který za necelých šest let trvání stál život asi šedesáti milionů lidí.

V těchto dnech vzpomínáme na 25. výročí rozdělení Československa, přesněji státního útvaru, jehož finální název zněl „Česká a Slovenská Federativní Republika“. Jeden aspekt, který vedl určitou slovenskou skupinu k podpoře vzniku samostatného slovenského státu nebyl v probíhajících diskusích zatím zmíněn.

Starý, moudrý, všemi uctívaný rabín na smrtelné posteli. Kolem se shromáždí mnoho přátel a ptají se: „Rebe, za svůj dlouhý život jsi určitě došel k nějakému poznání. Řekni nám, na cos za ta léta přišel.“

Je to prvek, se kterým nepočítal populismem oslepený parlament, když odhlasoval nesmysl jménem přímá volba prezidenta bez doladění ústavy. Prezident nemá žádné zvláštní pravomoci, avšak z titulu imperiální funkce se těší autoritě – plynoucí z úřadu, nikoli z osobnosti a schopností.