Новости за 05.08.2017

Daňová přiznání jsou v Norsku veřejná. Tamní kultura otevřenosti by mohla pomoci k vyšším platům i v Česku.

Je těžké na něm něco najít. Vybudoval veleúspěšnou firmu a žije vlastně bezúhonně. Žádná spolupráce s StB a žádná pokoutní privatizace Unipetrolu či jiného postkomunistického gigantu za hubičku.

Nejstarší dochovaná zpráva na světě je tesána do kamene, a přesto je to pouze fake. Ty tu totiž byly vždy.

Vtipy o největším přání českého člověka - aby sousedovi chcípla koza - slýcháváme v naší domovině po generace. Tento princip ale platí v různé míře po celém světě.

Ukažte mi druhou parlamentní demokracii západního střihu, kde by i téměř tři dekády po ztrátě moci získávali komunisté v každých volbách výrazně přes deset procent hlasů voličů.

Před krátkou dobou jsme vzpomínali na sté výročí bitvy u Zborova. Při této příležitosti Aleš Ulíř připomněl zde na Neviditelném psu i tu skutečnost, že Ostrava je jedním z mála míst (ne-li dokonce jediné), kde se zachoval původní památník na tuto událost.

Pro porozumění politice je někdy třeba znát detaily fungování politického provozu. Potíž je v tom, že jde sice o důležité informace, které však, bohužel, nemají přitažlivost titulků z prvních stránek novin. Snad to laskavý čtenář vydrží.

„Nesnažíme se o změnu režimu. Nesnažíme se urychlit sjednocení poloostrova. Nesnažíme se najít omluvu pro vyslání naší armády na sever od 38. rovnoběžky,“ řekl v úterý americký ministr zahraničí Rex Tillerson v projevu k pracovníkům svého ministerstva.

Parlament České republiky nedávno odhlasoval přítomnost necelých tří stovek českých vojáků v Litvě a Lotyšsku, kteří zde budou působit v příštím roce v mezinárodních silách NATO. Jsem rád, že se tak stalo a naše země tak bude plnit své alianční závazky.

Na počátku tohoto týdne mě zaujal text, podle kterého se nevládní organizace Lékaři bez hranic, v mých očích velmi vážená a respektovaná, rozhodla neumožnit bezpečnostním složkám vstup na své lodě.

Konají se v Německu koncem září celostátní volby, i byl jsem dotázán jistým institutem v Republice české na můj odhad: jak asi nejspíš dopadnou, co mohou znamenat pro Evropu a jaký vliv mohou mít na dění v českých zemích.

Výrostek povalí na ulici šedesátiletou dámu, vytrhne jí kabelku a utíká pryč. Paní se zvedne a rozčileně za ním křičí:

Celá „aféra“ kolem spojení starostů a lidovců mi připadá komická. Všichni se obořili na lidovce, že byli málo odvážní a že „hráli malou domů“. Když ale teď zahájili starostové kampaň, jen se utvrzuji v názoru, že jsem měl pravdu, když jsem tvrdil hned po jejich rozchodu, že zklamali starostové.

Děje se stará pentle a nebudu si cucat z palce politické stanovisko: šel jsem s kamarádem Jirkou Knéblem na pánský film Dunkerk na Floru do Imaxu. Dovolím si tedy pár zmatených myšlenek nebo aspoň postřehů. Odborně ho posoudila Mirka Spáčilová a i tentokrát s jejím verdiktem souhlasím, je to jistě jeden z nejlepších filmů roku a válečných snímků vůbec, konec citátu.