Новости за 18.05.2017

Měsíc duben byl pro mne už čtvrtým rokem „měsíc, který mi někdo ukradl.“ Lépe řečeno „měsíc, který je mi ukraden“. Kým? Čím?

Zákon stanovuje, že jakýkoliv výnos se za účelem stanovení daně zaokrouhluje na celé koruny dolů! Pro zajímavost: Tento zákon je z počátku devadesátých let minulého století!

Já jsem byl vždycky proti tomu, aby se ten kursový závazek vůbec přijímal. Myslím si, že to v listopadu 2013 bankovní rada udělala, protože byla frustrována z neaktivity a nečinnosti. A že s tím 6. dubna přestala, tak to jedině vítám.

K tomuto tématu se doklopýtám s jakousi oklikou, přes všelijaké návyky, nedobré až zhoubné zlozvyky. Angličtina má k dispozici výraz addiction, který ale v česko-anglickém slovníků vůbec nenacházím.

Jako příběh ze seriálu o Jamesi Bondovi čteme zpravodajství o nejnovější globální hrozbě, o ransomware WannaCry. Pokud si nad touto větou pomyslíte „co to ten člověk tady plácá“, je dlužno na vaši adresu povzdechnout spolu s paní kněžnou „šťastná to žena“, eventuálně „šťastný to muž“.

Každý názor musí mít východisko. Obvykle se uvádí východisko evropské hodnoty nebo jiná ideologie. Jindy je to obrana něčeho, třeba lidských práv. Já jsem se rozhodl v tomto článku držet zdravého selského rozumu.

Milý Radovane, proslýchá se, že se už chceš zas vrátit na rodnou hroudu. Pospěš si, ať se potkáš u nás v Brně ještě s původním nádražím a stařičkými sportovními stadióny, dost se s nimi šturmuje. Říká se aspoň na předvolebních billboardech.

Je to neuvěřitelné. ODS má větší averzi ke Klausovi a hlavně k Zemanovi než k pražské kavárně a socialistům a „pragmatikům“ z ANO, větší averzi k demokracii než k neonacismu, a větší averzi ke zdravému rozumu než k politické korektnosti.

Naše aktuální vládní krize a francouzské prezidentské volby mediálně zastiňují události jiné. A přitom jsou určitě pozoruhodné.

Do pracovního řádu jednoho úřadu zařadili ustanovení, že „přes vrátnici nesmí být přenesena jediná láhev alkoholu.“

Za normálních okolností by Emmanuel Macron mohl být přiměřeně úspěšný prezident. Je energický, dostatečně zkušený, jeho program vypadá – alespoň z ekonomického hlediska – převážně neškodně.

Německo si dopřává luxus. Není to luxus všudypřítomných mercedesů – jinde jich vidíte více. Není to luxus drahého bydlení – jinde se bydlí v nájmu méně. Je to luxus voleb. Německo se oproti jiným velkým zemím EU voleb nebojí.

Blíží se padesáté výročí osvobození východního Jeruzaléma, což byl jeden z výsledků třetí arabsko-izraelské války 1967. Logickým dovršením tohoto úspěchu bylo vyhlášení sjednoceného Jeruzaléma jako hlavního města Státu Izrael.

Žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří. Sice už jsou první čísla k dispozici, ale bude to chtít časový odstup, abychom ze sociologických průzkumů zodpovědně vyčetli, kterého politika a jakou stranu občané za postup ve vládní krizi pochválí, a koho potrestají.

Bohuslav Sobotka akceptoval třetího kandidáta na nástupce Andreje Babiše do pozice ministra financí. Měl by se jím stát dlouholetý manažer, převážně v oblasti IT, poslanec za ANO Ivan Pilný. Sobotka na něm nenašel žádný kádrový škraloup, nebyl zaměstnancem Agrofertu, ani jeho dcera nepracuje pro Agrofert.