Новости за 11.05.2017

Vládní krize je už nějaký čas hlavním námětem zpráv. V této souvislosti se velká část demisní agendy točí kolem nahrávek, které zachycují rozhovor novináře z MF Dnes Marka Přibila s Andrejem Babišem.

Vrátí-li se člověk po pár dnech z Francie či z Německa do Čech, má zbystřenější zrak a vidí některé různosti a osoby v mnohem ostřejších konturách. To je i případ našeho místopředsedy vlády a ministra financí Andreje Babiše.

Vláda Bohuslava Sobotky se ocitla v krizi, protože budou v říjnu volby. To je jediná příčina, proč tato krize probíhá právě teď. Všichni koaliční partneři dobře věděli, jak přišel Andrej Babiš k Agrofertu.

Jen málokterý politik o sobě veřejně přiznává, že je narcista. Jsou však výjimky, někteří třeba i prezidenti to o sobě veřejně tvrdí právě proto, že jsou asi narcisti, řekl bych, markantní, narcisti větší než všichni ostatní.

Dne 26. srpna 1789 přijalo Ústavodárné národní shromáždění během Velké francouzské revoluce Deklaraci práv člověka a občana. Tato deklarace se stala stěžejní pro určení základních práv člověka a pro vytvoření demokracie, jakou známe dnes.

V dávných dobách našeho dětství - tehdejšího Protektorátu Böhmen und Mähren - jsme si dávali otázky čím být, až vyrosteme, pokud by se nám tedy podařilo vůbec vyrůst a existovat.

Opravdový politik či lépe státník ví, kdy nastal čas jeho odchodu. Jen náš zatuchlý kačák je z jiného světa, kde tyto nepsané normy neplatí.

To je parafráze staršího francouzského filmu o prodejných policajtech. My máme ústavní činitele, kteří se mohou přetrhnout, aby se bojem s korupcí totálně odrovnali.

Snad že jsem se v myšlenkách v hlavě a s internetem na monitoru vracel k pro mě patrně nejmagičtějšímu místu na světě – poloostrovu Sinaj, po němž se mi stýká čím dál víc -, uvědomil jsem si to zvláštní spojení.

Novým francouzským prezidentem se po napínavém boji stal probruselský Emmanuel Macron. Ačkoliv - o napínavý souboj šlo spíše z líčení médií. Bylo zřejmé, že mocenský i mediální establishment spojí všechny síly ve společnou frontu.

Jazykoví puristé hnaní pudem pokroku a genderového rovnostářství mohou mít problém. Při vší úctě ke Karlu Čapkovi a jeho robotům bychom správně neměli říkat roboti, ale roboti a robotky.

Jsou věci, na kterých se shodne celé lidstvo (tedy až na jistou minoritu). A protože hluboké moudrosti jsou většinou uschovány v humoru, existuje jeden starý vtip: „Dotaz: Jsou dámské kalhotky tou nejdůležitější věcí na světě? Odpověď: Nejsou, ale mají k ní zatraceně blízko!“ V tom se shodnou skoro všichni. Muži i ženy.

Jako majitelka dvou fen jsem zvyklá, že některé záležitosti jsou proměnlivé. Je potřeba občas inzerovat, že dáma je k mání, jenže nadřízená alfa to musí nutně přeznačkovat, aby oznámila, že ta menší strakatá je sice k mání, ale je tu i jiná strakatá madam a s vyšším postavením.

Pokusil jsem se tu narychlo shrnout to, co pro mne vyplynulo z přípravy na dva diskusní pořady v Českém rozhlase Plus minulý týden a v diskusi, která tam za mé účasti proběhla. Na mysli mám pochopitelně politickou situaci.

Už dvakrát jsem musel ráno napsat jinou glosu, než jakou jsem zveřejnil po půlnoci, a tak se zdráhám nějak komentovat doposud jediný výstup z libereckého jednání koalice s prezidentem. Schůzka neskončila žádným oficiálním ujednáním, oranžoví a lidovci trvají na odchodu Babiše z vlády a sám Babiš hovoří o možnosti dalšího setrvání vlády, ale bez Sobotky v čele a jeho samotného v čele MF. K tomu není co dodat, jelikož to může být v deset dopoledne zase jinak.