Новости за 21.06.2017

Když jsem to tady plánovala, s potěšením jsem zaznamenala, že v tomhle kraji pomalu co kopec, to hrad. Evidentně jsme je nemohli stihnout všechny a tíživé úvahy, který ano a který ne, mi zabraly dost času.

Vážení čtenáři, přečtěte si prosím, tento veršík z Internacionály pozorně, a zjistíte patrně spolu se mnou, že postrádá jakýkoli smysl. Dojdete-li zpět od své minulosti k zářným cílům, by vás jistě ani nenapadlo.

Dav na Staroměstském rynku se ve stísněné náladě rozcházel a kat Jan Mydlář pod lešením odpočíval. Konečně měl po čtyřhodinovém vypětí trochu klidu. Když si naléval víno do plechového poháru, všiml si, že teprve nyní se mu třese ruka. Bohudík až teď.

Silná výzva, která by získala (až nadchla) velkou většinu voličů, zejména pak „pracantů“.

Jsem na volné noze a pracuji z domova. Tedy prozatím. Než ve volbách zvítězí někdo, kdo mi hodně znepříjemní podmínky podnikání, případně znárodní počítač a slovníky a pošle mne – kupředu levá – pracovat někam do továrny ke stroji.

Výroky odborářského bosse a socialisty Milana Štěcha připomněly, že v této zemi podnikatelé nečelí jen jednomu nebezpečí, tedy politice Andreje Babiše, ale že proti nim stojí pevná fronta nepřátel svobody a nezávislosti.

Současný pokles ve volebních preferencích sociální demokracie by na ni mohl mít i pozitivní dopad, pokud by vedl k její podstatné proměně, ne jen k personálním změnám, jež byly provedeny.

Vrch Masada je stolová hora na břehu Mrtvého moře. Je známa méně svojí počáteční historií, ale více posledním tvrdým odporem Židů proti Římanům po zboření Druhého chrámu.

Uvažujete-li, jaké významy slova „poslední“ se pojí s Helmutem Kohlem, nelze pominout druhou světovou válku. Kohl ji jako poslední evropský lídr zažil. Byl ještě příliš mladý na to, aby bojoval na frontě, ale dost starý na to, aby patřil ke „generaci flakhelferů“, a to je v Německu společenský pojem.

Události uplynulého týdne pěkně ilustrovaly skutečnost, co hraje v politice prim: zda člověk, nebo program. Sociální demokracie si na víkend naplánovala konferenci, na níž chtěla veřejnosti představit programovou nabídku pro podzimní volby.

Až Francouzi a Francouzky vyspí volební kocovinu, mnozí, ba přemnozí si možná budou velice brzy přát, aby skutečnost byla zlým snem, z něhož se mohou probudit. A všem, kdo se k urnám nedostavili, jistě dojde pravdivost rčení, že volby rozhodují ti, kdo k nim přišli.

Británie a zbytek Evropské unie v pondělí zahájily rozhovory o brexitu. Jejich jízdní plán a zejména výsledek jsou nejisté.

Začínají „rozhovory o rozhovorech“, a tak jediné, co v takové souvislosti má prozatím smysl, je zamyšlení se nad kondicí a myšlenkovou kompaktností obou bloků, které do vyjednávacího procesu vstupují.

Pocit soucitu se mísí s ošklivostí pohledu na nelítostné kolo soudní mašinérie, která mele padlého politika a jeho původně milenku, nyní manželku. Ulila se ze soudu pod záminkou nemoci a nechala se nachytat na Klausových narozeninách, proto je teď propírána v médiích a snad to bude mít i soudní dohru. Je to všechno nechutné a trapné - jde o pokračování nejtrapnější blamáže silových složek státu za poslední čtvrtstoletí.

Kdybychom žili v normální zemi, byl by ten rozhovor s Vladimirem Putinem úplně normální, tuctová, banální věc. Prostě rozhovor s prezidentem jedné velké země. Nic víc, nic míň.