Новости за 06.03.2017

Hájí-li premiér Sobotka český zájem na kvalitě dovážených potravin, na pohled neriskuje vůbec nic.

Divná věc: tři dny po sobě jsem porůznu seděla s různými lidmi a pokaždé se řeč svezla na to, že s naším dnešním světem něco není v pořádku.

Fanouškům mediální svobody třeští hlava z toho, jak rychle se jako houby po dešti po Evropě rozrašily všelijaké instituce na potírání „hybridní války“ sestávající z informací, které možná nejsou informacemi, nýbrž dezinformacemi, též zvanými „fake news“.

Když se u nás loni vzpomínalo 25. výročí zahájení naší privatizace, ve veřejném prostoru stále dostávaly hlavní prostor politické invektivy staré jako naše privatizace samotná.

Vládní výzkumný ústav ekonomický (VATT) vydal zprávu o ekonomické integraci imigrantů ve Finsku. Shrnuje hodnoty za posledních 20 let a není moc povzbudivá.

Tohle není reklama na domácí porody. Tohle není ani obžaloba porodnic. Hrocení a kopání příkopů už bylo dost. Tohle je prosté vysvětlení. Vysvětlení, proč se některé ženy cítí přimáčknuté ke zdi.

Říká se tomu Potěmkinova vesnice. Člověk, který nic zlého netuší, se dívá s neskrývaným nadšením na nádherné, často i barevné, fasády budov. A netuší, že se za nimi neskrývá vůbec nic jiného než pár prohnilých sloupků, které je pro tu chvíli udržují ve svislé poloze, a za těmi sloupky že už není nic užitečnějšího než pastviště pro krávy nebo jiný domácí skot.

George Washington je tvář na jednodolarové bankovce a taky se na nás usmívá ze suvenýrů prodávaných na Presidents’ Day. Většina z nás ví, že byl prvním prezidentem Spojených států. Ale proč je to důležité? Co dalšího o něm víme?

Člověk nemůže znát všechno. Ani všechny. Tedy myslím slavné rodáky, kteří se tak či nějak zasloužili či proslavili. Ale představa, že u nás je to jen samý nedouk, nevzdělanec, buran a podobně, jak to do nás hustí už od doby Henleina, přes Stalinovy soudruhy až po řiťolezné „eurohujery“, je nesmysl.

Příkopy dělící americkou veřejnost na dva nesmiřitelné tábory jsou čím dál hlubší. Ta její část, která se odmítá smířit s povolební realitou, nehodlá příkopy zasypávat nebo překlenovat – vychází z předpokladu, že mocenské poměry se dají zvrátit sílou, když se do nich většina pořádně opře.

Kdykoli se Miloš Zeman vydá na „spanilou jízdu“ po krajích českých zemí, můžeme očekávat nějaké faux pas. Ne-li něco horšího. Už se z toho stala hradní disciplína. ​Mohli bychom ji definovat jako šíření bludů o spoluobčanech.

V roce 2005 do našich životů vstoupili psi. Nejprve sousedovic bílá fenka Sadie, později černá Trixie.

Přestože se hnutí ANO vytýká, že není pevně ideově ukotveno a víc než standardní politický subjekt připomíná fanklub Andreje Babiše, v jeho řadách vynikají tři ryze politické osobnosti, jež nyní dosáhly i na místopředsednické posty.

Ruská karta je skutečně posledním trumfem, který Obama vynesl před svým odchodem z Bílého domu. Podle médií si řada Američanů myslí, že Donald Trump je ruským agentem, který má za „úkol“ zlikvidovat demokracii.

Dvanáct sošek Českých lvů, tedy naší obdoby Oskara americké filmové akademie, získal film který nikdo neviděl, ale je jasné, že je prostě skvělý, protože je o Janu Masarykovi. Takový film prostě vyhrát musí. To není jen nějaká plytká zábava nebo laciné vzrušení, to je, soudruzi, angažovaná tvorba a ta se musí tak ňák podpořit, takhle to bylo u nás zavedeno za minulého režimu a proč by to nemělo pokračovat, když už se to tak osvědčilo.