Новости за 06.02.2017

Jak jsem uvedla v článku o našem prvním australákovi, rozhodli jsme se mu pořídit kamaráda...

V posledních dnech plní stránky novin a televizní reportáže hlavně Donald J. Trump a jeho dekrety (executive orders). Donald Trump je jedním z nejnotoričtějších workoholiků USA. To znamená, že dekretů bude vycházet několik denně.

Jak jsme se my dva – dnes manželé – poznali, si pamatujeme jako dnes. Bylo to skoro přesně před 22 lety na diskusi studentů. Byli na ní Dánové a Holanďané. A my dva jim zapáleně popisovali, jak bychom jednou chtěli vstoupit do EU.

Někdy je zajímavější, kdo, v jaké atmosféře a v jakém kontextu jedná, než jaké přesné závěry z toho vyplynou. To lze říci o návštěvě německé kancléřky v Turecku. Angela Merkelová versus Recep Tayyip Erdogan.

Bývá občas poučné přečíst si elektronické komentáře k různým článkům, Honza Rejžek jim svého času říkal „elektronická luza“. Mnohdy si vzájemně protiřečí, ale velmi nápadně z nich vystupuje jedno.

Nový rok, a stále se nic neděje. Očekávání dramatických událostí především v ekonomickém prostoru se nenaplnilo, budeme teď žít v klidném světě. Přesně takové poselství přinesl výhled České národní banky.

Palestinské teroristické hnutí Hamás řeší velké dilema. Má zvolit buď zlepšení životních podmínek v pásmu Gazy za cenu zrady svých spojenců, nebo s nimi dál spolupracovat a zůstat v izolaci a ztrácet vliv.

Zprávou dne (3/2/2017) je oznámení, že Jindřich Forejt (JF; jeden z těch VIP, které není třeba blíže představovat) bude mít od příštího týdne nové zaměstnání. V Institutu Václava Klause.

Zatímco normální občané ze svých vydělaných tisíců platí daně, Andrej Babiš, toho času ministr financí, který na ostatní vymýšlí kontrolní hlášení či EET, ze svých korunových dluhopisů v celkové sumě 1,5 miliardy šikovně neplatí nic.

Když nám naše babička vyprávěla o tom, jak její kamarádky používají ke splachování na toaletě dešťovou vodu, dívali jsme se na ni s poněkud útrpným a shovívavým úsměvem. A vidíte – už to děláme také.

Nechtějte prosím číst nějaké katastrofální prognózy. Svět, tedy i ten, ve kterém žijeme, se vždycky někam řítil. Pouze některým lidem tam, dalším jinam, některým rychle, dalším pomalu.

Je mým dobrým zvykem, i když si tím často ničím zdraví, sledovat zejména politické diskuse, které nám organizuje a předkládá k věření, či k převýchově podle něčích pochybných představ, náš veřejnoprávní Český rozhlas.

Učitel Zelí je populární směšná postava z povídek Šimka a Grosmanna. Ministr Mládek se mu po čertech podobá, je však reálný.

Nejslušnější český premiér, soupeřící o tento titul s „panem Čistým“ alias Petrem Nečasem, objevuje terru incognitu českého slovníku. Měl by se ale spíše držet svého image, než ze sebe dělat „chlapáka“.

Jo, to by se to glosovala politika, kdybychom věděli, jak dopadnou podzimní parlamentní volby! Jelikož to ale nevíme, nezbývá než tápat v mlhách. Jedinou jistotu máme, že totiž v současné politické náladě nejen Česka vítězí i nepochopitelné a ztřeštěné varianty.