Po krátkých nocích bezmocných elit, přišel den, kdy jim „spadl kámen ze srdce.“ Stalo se tak po té, co se dověděli o výsledku prezidentských voleb v Rakousku. Ten jim dává naději na pokračování politiky evropské integrace. S radostí nad výsledkem gratuloval nejenom kancléř Kern, ale i Donald Tusk ještě před vyhlášením oficiálního výsledku (!) zvolenému prezidentovi Alexandr Van der Belllen. Nejenom oni pravděpodobně zapomněli na protokol, a že příští rok budou volby do rakouského Parlamentu. Do těchto voleb se mohou rány FPO zahojit, zcela určitě ale ne velmi silný stereotyp o bezpodmínečně čistém a spravedlivém volebním systému Rakouska. Kromě toho je nutné očekávat, že se situace v EU a také v Rakousku - etalonu může radikálně změnit. Rakušané nemají rádi mít prezidenta a kancléře stejné barvy. V EU nebude dlouho klid, kvůli Itálii, Řecku a jiným krizovým lokalitám. Proto je radost v EK ze zvolení rakouského prezidenta krátkodobého charakteru.
Že tomu tak je a bude, indikuje fiasko mladého italského premiéra Renzi. Jeho prohra byla představitelná a předpověditelná. Jako Ital, měl premiér vědět, že vydíráním – které představovalo referendum spojené s jeho setrváním, nebo odchodem z funkce premiéra – není pro obyčejné Italy akceptovatelné. Především tehdy, když velká většina Italů vidí, jak rychle se mění italská společnost demograficky, hospodářsky a politicky. Italové mají premiéra dost, chtěli ho pryč. Odejde po odsouhlasení státního rozpočtu, pravděpodobně 9. 12. 2016.
jan campbell
Promo článek:
Promo článek
číst dál
