Drahá ropa a jsme zpět v sedmdesátkách? Palivo na příděl a zkrácený pracovní týden

Prosím, prosím, prosím, jestli nemusíte jet autem, nejezděte jím. Zhruba tak vyzval před pár dny dánský ministr pro klima a energetiku Lars Aagaard občany své země. Jeho apel byl reakcí na vysoké ceny ropy, kvůli nimž Dánsko muselo čerpat ze svých rezerv. A nezůstalo jen u něj. Na všechny z nás v pátek apelovala Mezinárodní agentura pro energii (IEA), která vyzvala vlády, firmy i domácnosti, aby lidé při cestách autem zpomalili, nelétali a raději pracovali z domova. A leckde zašli ještě o kus dál. 

Na Srí Lance vyhlásili čtyřdenní pracovní týden, každou středu musejí mít veřejné instituce, úřady a školy zavřeno, aby se snížila spotřeba paliva. Na něj v zemi také zavedli přídělový systém. Na motorku má člověk nárok na pět litrů paliva týdně, řidiči aut pak můžou získat trojnásobné množství.

U čerpacích stanic se však tvoří dlouhé fronty i černý trh. „Musíme se připravit na nejhorší, ale doufat v to nejlepší,“ cituje BBC prezidenta Srí Lanky Anuru Kumaru Dissanayakeho. 

I další země v jihovýchodní Asii hledají cesty, jak se vypořádat nejen s tím, že je ropa drahá, ale také že hrozí její kritický nedostatek. Kvůli válce USA a Izraele s Íránem je zablokovaný Hormuzský průliv. Právě tudy přitom loni mířilo do Asie, která je největším dovozcem ropy na světě, na 90 procent veškeré ropy a plynu. 

Asijské státy proto zavádějí různá opatření, pomocí nimž chtějí snížit spotřebu energií. Na Filipínách zavedly některé vládní úřady čtyřdenní pracovní týden nebo alespoň práci z domova. Tamní prezident zakázal veřejnému sektoru všechny cesty, které nejsou nezbytné. 

Ve Vietnamu například ministerstvo průmyslu a obchodu vyzvalo firmy, aby svým zaměstnancům umožnili v maximální možné míře využívat práci na dálku a omezily se tak cesty za prací. Kdo může, má jezdit na kole, spolujízdou s ostatními či veřejnou dopravou.

V Thajsku tamní vláda vyzývá lidi, aby odložili obleky a do práce chodili v tričkách tak, aby se mohla omezit závislost na klimatizaci. V Myanmaru zavedli nové opatření, podle něhož se soukromá vozidla rozdělila podle poznávacích značek do dvou skupin a každý den se střídá, která skupina smí jezdit. 

Ačkoli jde o aktuální kroky, kterým se jednotlivé země snaží ustát prudké zdražení ropy, jejíž cena už přesáhla 110 dolarů za barel, nejedná se o úplnou novinku. 

Velký ropný šok

Psal se podzim roku 1973 a arabské země organizace OPEC vyhlásily kvůli jomkipurské válce embargo na vývoz ropy. Její cena náhle vyskočila téměř na čtyřnásobek do té doby běžné ceny. Pro západní svět, který byl tehdy mnohem závislejší na ropě než dnes, to byl náraz do zdi.

Jednotlivé státy řešily, jak se s výpadkem klíčové suroviny vyrovnat. Jako první reagovali v Nizozemsku, kde hned v listopadu 1973 zavedli neděle bez automobilů. Silnice, dálnice i ulice měst se tak proměnily v dráhy pro cyklisty a lidi na kolečkových bruslích. Podobné zákazy zavedlo rovněž západní Německo, Belgie, Dánsko a v Norsku navíc zakázali jízdy motorovými čluny. Ve Švýcarsku šli o kus dál a autem se nesmělo jezdit ani v sobotu. 

V celé řadě západních zemí navíc první ropná krize vedla k zavádění rychlostních omezení na silnicích, jež leckde zůstala. Například ve Francii do té doby neexistoval plošný rychlostní limit na dálnicích, po krizi se dostal na 120 kilometrů v hodině.

Rychlost se omezila také v USA, kde vláda zavedla rovněž přídělový systém tankování podle sudých a lichých dnů. Auta s SPZ, které končily sudým číslem, směla tankovat v sudé dny, majitelé aut, jejichž SPZ končily lichým číslem, tankovali ve dny liché. 

Ve Velké Británii ale byla situace ještě mnohem kritičtější. K ropné krizi se totiž přidala série stávek horníků, kteří požadovali vyšší mzdy, a elektrárnám tak chybělo uhlí. Konzervativní vláda Edwarda Heatha proto hledala cesty, jak omezit spotřebu elektřiny a energií. 

Nejvýraznějším opatřením bylo zavedení třídenního pracovního týdne. Od začátku roku 1974 po tři měsíce směly podniky i domácnosti odebírat elektřinu jen po tři dny v týdnu. Obchody musely zkrátit otevírací dobu a televize musela omezit vysílání, aby se šetřila elektřina, jež se v Británii tehdy primárně vyráběla z uhlí.

Ale také ropa patřila globálně ke klíčovým zdrojům energie. Její podíl na světovém energetickém mixu dosahoval v první polovině 70. let téměř 50 procent (nyní je to zhruba 30 procent) a právě ropný šok, kdy OPEC přiškrtil její export, byl jedním ze zásadních faktorů pro následný rozvoj jaderné energetiky (nejen) v Evropě.

Zkušenosti s tím, jak se bránit rychlému zdražení černého zlata, se světu hodily znovu na konci 70. let, když íránskou revoluci a válku mezi Íránem a Irákem následovala druhá ropná krize. Tehdy ovšem reakce už nebyly tak dramatické. 

A i když je dnes její celková spotřeba vyšší než v době první i druhé ropné krize 70. let, závislost světa na ropě je paradoxně podstatně menší, byť záleží na úhlu pohledu. Z každého barelu totiž svět dokáže vytěžit větší hodnotu než dříve.

Ještě v 70. letech se na celém světě denně spotřebovalo zhruba 50 milionů barelů ropy, dnes je to dvojnásobné množství. Takzvaná ropná intenzita ekonomiky ale za posledních 50 let výrazně klesla. Vrcholu dosáhla před začátkem první ropné krize v roce 1973, kdy na vytvoření jednoho tisíce dolarů HDP bylo potřeba jednoho barelu ropy, zatímco nyní je na stejnou hodnotu potřeba jen 0,4 barelu ropy. 

Ačkoli je tedy svět na ropě závislý stále a její zdražení se promítá takřka do všech oblastí ekonomiky, zranitelnost už není tak velká jako v 70. letech. 

I přesto se tehdejší zkušenosti a osvědčené recepty dnes zase vracejí. A nejde jen o extrémní případy jako zkrácení pracovního týdne, jak ukazuje aktuální výzva Mezinárodní agentury pro energii, jež apeluje na větší podporu a využívání veřejné dopravy, omezení cest autem a snížení rychlostních limitů na dálnicích alespoň o deset kilometrů v hodině či třeba větší využívání práce z domova.

Doporučení jsou nezávazná, teď bude na jednotlivých vládách, jak se poučí z historie a jak vážně současnou situaci vezmou.

The post Drahá ropa a jsme zpět v sedmdesátkách? Palivo na příděl a zkrácený pracovní týden appeared first on Forbes.