Německá bobistka na OnlyFans. Jak si sportovci financují svůj olympijský sen
Kvalifikace na olympiádu dnes automaticky neznamená jistotu účasti. I špičkoví sportovci hledají peníze na přípravu mimo tradiční struktury a často improvizují.
Lisa Buckwitz patří ke světové špičce v ženském bobování, přesto otevřeně říká, že bez netradičního sponzora by si plnohodnotnou přípravu na začínající olympiádu nemohla dovolit. V rozhovoru pro Bild popsala spolupráci s platformou OnlyFans jako „to nejlepší, co se jí mohlo stát“, protože jí umožňuje financovat nejen sebe, ale i celý tým.
Mistryně světa z roku 2024 zdůrazňuje, že se na platformě neukazuje nahá a nabízí hlavně sportovní a lifestylový obsah, za který fanoušci platí zhruba 500 korun měsíčně.
Jedna bobová sezona podle ní vyjde asi na 50 tisíc eur a klasické sponzorské peníze ani veřejná podpora na to nestačí. OnlyFans proto vnímá jako běžného partnera, který jí vedle podpory od bundeswehru umožňuje pokračovat ve vrcholovém sportu.
Lisa není sama, kdo s OnlyFans koketoval. Už dřív se na stejnou platformu vydal britský kanoista Kurts Adams Rozentals, který otevřeně přiznal, že si díky placenému obsahu vydělal výrazně víc než z oficiální sportovní podpory.
Zatímco roční grant z národního programu se pohyboval kolem 16 tisíc liber, příjmy z OnlyFans podle médií přesáhly hranici 100 tisíc liber. Právě tenhle nepoměr se mu ale stal osudným. Ve chvíli, kdy se platforma stala jeho hlavním zdrojem příjmů, přišla reakce svazu a vyřazení z elitního programu.
Na platformě se objevili i další sportovci z okrajovějších disciplín, pro které šlo spíš o experiment než dlouhodobou strategii. Společný jmenovatel je stejný. Nehledali skandál ani zkratku ke slávě, ale způsob, jak zaplatit trénink v systému, který počítá klidně i s olympijskými výkony, ale ne vždy s jejich skutečnou cenou.
Kokosy na sněhu
Tenhle problém přitom není nový ani omezený jen na digitální platformy. Už dávno před nástupem OnlyFans se ukazovalo, že samotná sportovní kvalifikace ještě neznamená jistotu účasti na olympiádě.
Typickým příkladem je jamajský bobový tým, který se opakovaně dokázal prosadit mezi světovou elitou, ale financování jeho účasti zůstávalo na bedrech národního svazu a soukromých dárců. Kvalifikační limity splnil, přesto musel v minulých olympijských cyklech sahat ke crowdfundingovým kampaním a pomoci fanoušků, aby si mohl dovolit cestu na hry, techniku i servis.
Slavný film Kokosy na sněhu tenhle příběh proměnil v romantickou legendu, realita ale ukázala, že globální kvalifikační systém stojí na lokálních rozpočtech, které na vrcholový sport často nestačí.
Shánět peníze, kde se dá
Sportovci sahají i po dalších cestách, které ještě před pár lety patřily spíš do světa technologických experimentů. Krátce po nástupu kryptomanie se objevily pokusy financovat sportovní přípravu pomocí NFT, tedy digitálních sběratelských předmětů.
Jednotlivci i menší týmy prodávali fanouškům unikátní videa z tréninku, digitální kartičky nebo symbolická práva spojená s jejich kariérou.
Mnohem rozšířenější je crowdfunding, který se v posledních letech stal pro řadu sportovců denním chlebem. Jednotlivci i celé týmy otevřeně oslovují veřejnost s tím, že splnili kvalifikační kritéria, ale nemají peníze na trénink, vybavení nebo na cestu na vrcholové akce. Odměnou bývají osobní setkání, společné tréninky, podepsané vybavení nebo přístup k zákulisí přípravy.
Celkově se podle agentury AP podařilo v souvislosti s přípravou na olympijské hry v Paříži 2024 vybrat prostřednictvím crowdfundingových kampaní více než dva miliony dolarů. Peníze pomohly desítkám sportovců z různých disciplín pokrýt náklady na trénink, vybavení nebo samotnou účast na hrách v situaci, kdy státní podpora a sponzorské smlouvy nestačily.
Peníze jako druhý limit
Z příběhů sportovců, kteří si na cestu k olympiádě musejí vydělávat mimo tradiční struktury, vyvstává nepohodlná otázka pro sportovní svazy i státy. Pokud se od nich očekávají profesionální výkony, plná časová investice a reprezentace země na nejvyšší úrovni, kdo má nést odpovědnost za jejich finanční zázemí?
Současný model někdy počítá s tím, že základní podporu zajistí veřejné peníze a zbytek „se nějak dořeší“. Nebo taky nedořeší. Což v praxi ale znamená, že sportovec buď hledá vlastní zdroje, nebo se na vrchol vůbec nedostane.
Novodobý olympionik tak občas připomíná startup bez investora. Má jasný cíl, vysoké náklady a nejistý cash flow. Kvalifikace na hry nemusí stačit, peníze jsou druhý limit. A dokud zůstane financování vrcholového sportu roztříštěné a částečně závislé na improvizaci jednotlivců, spodní prádlo vrcholových sportovců v budoucnu můžeme na OnlyFans vídat stále častěji.
The post Německá bobistka na OnlyFans. Jak si sportovci financují svůj olympijský sen appeared first on Forbes.