Uměním za svobodu. Výstava v GHMP mapuje kořeny krize na slovenské kulturní scéně
Galerie hlavního města Prahy dala ve svém Domě fotografie prostor odvolané ředitelce Slovenské národní galérie Alexandře Kusé, platformě Slobodná národná galéria a občanskému sdružení Kultúrne koncepty, aby shrnuli dění posledních tří let a přiblížili souvislosti protestů na slovenské kulturní scéně. Výstava sestavená z fotografií, dokumentů i ukázek uměleckých děl zároveň varuje před plíživými signály začínající nesvobody.
Sotva v Domě U Kamenného zvonu začala výstava Umění aktivismu věnovaná politicky angažovaným uměleckým projevům české umělecké scény, otevřela Galerie hlavního města Prahy v nedalekém Domě fotografie dokumentární expozici věnovanou krizi Slovenské národní galerie (SNG), potažmo celé kulturní scény na Slovensku.
Nejde však o žádné dehonestující vyřizování politických účtů prostřednictvím umění, ale přehledný sled akcí popsaný v souvislostech prostřednictvím materiálů posbíraných z oficiálních účtů institucí a aktérů na sociálních sítích, dokumentů i uměleckých děl a akcí.
Lepší entrée už by si autoři výstavy těžko mohli vymyslet – jen dva dny před vernisáží novopečený český ministr kultury Oto Klempíř přijal v Praze slovenskou ministryni kultury Martinu Šimkovičovou, která je jednou z hlavních postav celé kauzy i výstavy, již připravila odvolaná ředitelka Slovenské národní galerie Alexandra Kusá spolu s platformou Slobodná národná galéria a občanským sdružením Kultúrne koncepty.
A tak je spolu s dalšími aktéry slovenské „kulturní krize“ prezentována i na úvodní tabuli výstavy, která rezignovala na nablýskanou prezentaci a jde cestou autentického sdělení.
Začátek pomyslné časové linky, která je znázorněna pomocí křivky EKG s jejími pozitivními i negativními výkyvy v úvodu výstavy, sahá právě na podzim roku 2023, kdy byla Martina Šimkovičová jmenována do funkce ministryně kultury nově zvolenou vládou Roberta Fica.
Alexandru Kusou odvolala z funkce o půl roku později bez pádného oficiálního důvodu. Jeden z jejích argumentů, které výstava cituje, prý tehdy zněl: „Když vejdete do galerie, nevidíte tam slovenskou vlajku, a co je horší, nevidíte tam umění.“
V reakci na rušení výstav a projektů, sporné smlouvy, personální tlak a rychlé střídání vedení, v solidárním gestu její odchod na jaře loňského roku dobrovolně následovala více než stovka zaměstnanců galerie. K protestům výtvarné scény se brzy přidala ta divadelní, následovaly ji další umělecké provozy i veřejnost, v podobě petic i masových protestů v ulicích.
Výstava v GHMP tyto události a jejich dozvuky zpracovává ve dvou rovinách: dokumentuje klíčové události a zároveň představuje kreativní reakce na ně v podobě výstav, děl i uměleckých akcí. „Po roce a půl můžeme odpovědně říct, že galerie je bez kompetentního vedení, bez návštěvníků, bez odbornosti. A abychom nezapomněli, ani ta vlajka tam dosud nevlaje,“ shrnuje výstava aktuální situaci.
Z oficiální kulturní instituce se v průběhu tohoto dění stala prázdná skořápka, která ze svých prostor začala necitlivě odstraňovat umělecká díla jí nepohodlných umělců, mezi nimiž byly například práce Denisy Lehocké, Jozefa Sušienky nebo také českého tvůrčího dua Jiří Franta a David Böhm, které jsou na výstavě také připomenuty.
Někdejší zaměstnanci spolu s umělci založili platformu Slobodná národná galéria, jejímž prostřednictvím začali bez cenzury informovat veřejnost o dění v instituci a později. Později začali pořádat i paralelní „kukátkové výstavy“ v pronajatých prostorách garáží za budovou galerie na Náměstí Karola Vaculíka.
Nápis „Neberte nám kultúru!“, který se zde objevil, se stal heslem aktivizované scény. Na výstavě takto můžeme nahlédnout například do dřevěných budek se zmenšeninami děl – například od Romana Ondaka, který mimochodem právě vystavuje v Kunsthalle Praha.
Není to však klasická výstava, na které by byla prezentována jen umělecká díla. Připomenuty jsou také umělecké akce, které se konaly v reakci na různá vyjádření politiků. Jednou z nich bylo například vztyčení vlajky na obřím stožáru jedné z lodí na Dunaji – oné vlajky, která podle ministryně v národní galerii za působení Alexandry Kusé chyběla.
Je tu také symbolický vánoční stromeček, který tradičně zdobil někdo z umělců před galerií, ale během protestu měl o něco radikálnější podobu. Po čase je zde odhalen i dvojsmyslný kontext některých podvratných akcí, které probíhaly z iniciativy „dosluhujících“ zaměstnanců i v rámci oficiálního programu pod novým vedením galerie.
„Snažili jsme se bojovat uměleckými prostředky, ne tím, že bychom vykřikovali. Vytvářeli jsme program tak, aby byl stále o umění, ale měl i druhou linku. Nazvali jsme to Institucionální neplechy,“ popisuje Alexandra Kusá.
Expozice prezentovaná na nástěnkách vychází ale i z vyjádření aktérů na sociálních sítích. „Vycházíme jen z toho, co bylo zveřejněno na oficiálním kanálu dané instituce nebo dotyčného člověka. Držíme se tedy jen toho, co prezentují jako své stanovisko,“ zdůrazňuje šéfkurátorka GHMP Helena Musilová.
Jde například o posty, které na sociální síti Telegram zveřejnilo slovenské ministerstvo kultury nebo někteří ze čtyř ředitelů, kteří na chvíli vystřídali Alexandru Kusou ve funkci.
Součástí výstavy jsou i transparenty, plakáty nebo odznáčky, kterými umělci či instituce dávali vědět, že jsou součástí „Kultúrného štrajku“ nebo vzkazy veřejnosti, které lidé věšeli na připravené stěny před galerií. Jednu takovou organizátoři výstavy postavili i v pražské galerii a již od vernisáže se postupně zaplňuje různými hesly i apely politikům.
Alexandra Kusá před zahájením výstavy vyzdvihla právě takové pozitivní momenty, kdy se celá výtvarná scéna spojila na protest proti tomuto dění. „Nikdo ze slovenských odborníků se o ředitelský post Národní galerie neucházel, nikdo nezkolaboroval,“ říká Alexandra Kusá s poukazem na českého kurátora Martina Dostála, který se loni stal novým uměleckým ředitelem a šéfkurátorem SNG.
Výstavu považuje Alexandra Kusá za velmi důležitou i proto, že ne všichni v Česku si podle ní dokážou představit, co se na Slovensku děje. Již za svého působení ve funkci ředitelky SNG spolupracovala na mnoha projektech s GHMP, s níž je podle jejích slov dodnes v čilejším kontaktu než s Národní galerií v Praze.
S tou ale ještě začala pracovat na společné prezentaci obou zemí, která teprve začne na jaře v rámci bienále v nově zrekonstruovaném pavilonu v Benátkách. Při oficiálním zahájení této výstavy lze proto očekávat zajímavé chvíle.
The post Uměním za svobodu. Výstava v GHMP mapuje kořeny krize na slovenské kulturní scéně appeared first on Forbes.