Vášeň, pentličky a sexuální spektákl. Proč potřebujeme Bridgertonovy?

Vlajková loď feminní televize je zpátky. Vyhlížená čtvrtá série Bridgertonových nás od čtvrtka opět zavede do vášnivého aristokratického světa, který se zaslouženě a příznačně stal globálním transgeneračním fenoménem, za který bychom se neměli stydět.

Kdo by nemiloval nejpopulárnější televizní červenou knihovnu, navíc když je tak nebývale sexy a zároveň austenovsky cudná? Ve chvíli, kdy Netflix na sklonku roku 2020 odpremiéroval první řadu televizní adaptace bestsellerové osmidílné knižní série z počátku milénia, jsme stále byli uprostřed bující covidové paralýzy.

Pentličkami ověnčený, robustně zdobnými empirickými kostýmy a buržoazní estetikou prorostlý svět regentské éry se zdál být ideálně konejšivým eskapistickým koutem. Trefil se do noty a dobové poptávky po efektní a čisté zábavě, útočící na ty nejzákladnější pudy s líbezně podbízivou tonalitou. Revitalizoval korzety sešněrovaný a rigidní obraz aristokracie, kde romantická linie vrcholila pouhým polibkem.

Seriál Chrise Van Dusena ukázal, co se děje poté, když nadčasové a univerzálně oblíbené romány Jane Austen skončí, což si naše babičky při četbě Pýchy a předsudku mohly akorát představovat. Tvůrčí tým Netflixem angažované produkční společnosti legendární showrunnerky a producentky Shondy Rhimes vychází hned z několika základů. 

Z dlouhodobé a multigenerační obliby červené knihovny z prostředí britské aristokracie, tentokrát podepřené již etablovanou stejnojmennou literární předlohou, softpornových a posléze na sítích hojně diskutovaných sekvencí, anachronických prvků s popovým šmrncem a maximálně diverzního obsazení.

Ostatně, černoši ve šlechtických kruzích stále spoustu konzervativců pobuřují, samozřejmě naprosto směšně a zbytečně.

Bridgertonovi rozkreslují utopický, pohádkově bulvární svět, kde jsou rozdíly pramenící z rozdílné barvy kůže vymýcené. Stran producentů jde o záslužný, leč byznysově naprosto pragmatický tah. Díky etnické různorodosti hereckého ansámblu seriál totiž osloví co nejširší spektrum skupin. A ruku na srdce, koho zajímá historická přesnost.

Milostné pletky, drby a intriky točící se okolo osmi vznešených sourozenců, jejichž eskapády rámují pohádkově načítané bulvární sloupky, nevycházejí z dobových pramenů a vlastně ani dobové fikční literatury. Drží se zaryté a zkreslené popkulturní představy o dané éře. Zažitý audiovizuální obraz vzdálené historie navíc prohání současným filtrem.

Jde vlastně o hravý cosplay, žádná dějinná rekonstrukce. Načančanému a v mnohém bezduchému kostýmnímu žánru seriál dodal nový dech, byť rozhodně není prvním revizionistickým dílem. Základy položila Sofia Coppola s brilantně extravagantní Marií Antoinettou, ještě pár měsíců před Bridgertonovými odpremiérovala vrstevnatější, drzejší i chytřejší Veliká.

Bridgertonovi přebásnili v kolektivní kulturní paměti tak důvěrně zkreslený regentský obraz pro tiktokovou dobu. Důležitá je i jejich práce se soundtrackem, který mainstreamem vyznávané popové hity zasazuje do klasického smyčcového aranžmá. Móda, barvy a odlišná sociální etiketa jsou taktéž přiblížené dnešku. Jde o důmyslný anachronický blend.

Prim pak hraje samozřejmě smyslnost a erotika. Pověstné sexuální scény jsou organické i strojené, animální i citlivé, syrové i křehké. Dekadenci a extravaganci nesou vedlejší postavy. Jejich soulož je především ornamentálního rázu, jenž dodává tempo a postupně zapaluje pod kotlem ve prospěch přímočarého softporn spektáklu.

Stran hlavních postav je však sex klíčovým a významotvorným prvkem, pomáhajícím prohloubit motivace a psychologii, případně je nositelem motivu sebepřijetí s důrazem na body positivity. Lásku a erotiku si zaslouží úplně každý. Náhledy za dveře ložnice novopečených párů jsou pak překvapivě komplexní.

Tvůrci se nebojí tělesných tekutin, nezajímá je však pouze erotika, nýbrž intimita jako taková. Postavy jsou upocené, zažívají fyzicky nespoutaný orgasmus nebo menstruují. I přes tuto nesvázanost však zůstává rétorika postav cudná. Nedočkáme se vulgarismů či explicitního pojmenování samotného sexu, nýbrž květnatých slovních obratů.

Nahota pak s ohledem na dámskou cílovku estetizuje primárně mužská těla. Optika se drží ženské perspektivy. Mužské postavy jsou především objekty ženských zájmů. To ony udávají tempo. Tatínci jsou už příznačně většinou po smrti. 

Romantizujícím způsobem přeslazenou stylizaci umocňuje sytě barevná paleta plná kontrastů, kompozice jak vystřižené z pohádkových knížek, scénografie připomíná vypiplaný domeček pro panenky. Obrazovou plochost podtrhuje i práce s inscenací v prostoru a objektivy, které vytvářejí pocit mělkosti, a tím pádem silnější intimity a imprese. Vše napomáhá smyslné a komfortní stylizaci.

Mileniálové i Gen Z už se za své „guilty pleasures“ nestydí. Odmítají elitářské rozdělování kultury a podporují skutečnost, že za své oblíbené filmy, seriály či knihy se nemáme stydět. Barikády mezi nízkým a vysokým uměním už jsou dávno zbořené. A to je jedině dobře, byť za trpkou cenu snižování nároků na kritickou reflexi, její mizící poptávky a postupné rezignace na pitvání kultury obecně.

Tvůrci umějí enormní divácký úspěch náležitě zpeněžit. Na seriál je navlečená řada kosmetických přípravků, čajových setů, sušenek, dekorací, či dokonce svatebních šatů. Seriál totiž sledují z téměř osmdesáti procent ženy. V merchovém světě přetékajícím akčními figurkami či „nerdovskými“ předměty představují tyto produktové spolupráce značnou díru na trhu, kterou seriál vyplnil.

Touto produktovostí a určitou hrou na jistotu však seriál bezesporu začal trpět. Třetí série v několika ohledech působila značně vyčichle. Bridgertonovi už nejsou jedinými hráči, s jejich úspěchy přirozeně přišla konkurence. Navzdory kritickým výhradám však stále platí za jednoznačný tahák, včetně spin-offu Královna Šarlota: Příběh Bridgertonových.

První sezona se dle statistik Netflixu pyšní počtem přesahujícím 113 milionů zhlédnutí (celkově sedmá příčka platformy), třetí pak 106 miliony (devátá příčka). Kulturní relevanci vášniví aristokraté pravděpodobně jen tak neztratí. V plánu jsou ještě minimálně čtyři série. 

A ostatně, co jiného si dnes, opět v době rozpadajících se jistot a všudypřítomné skepse, dopřát než dávku brakově sebeuvědomělé a pudové melodrama vyzdvihující zábavy. Utíkat do nadrženě pohádkových světů ničemu neuškodí.

The post Vášeň, pentličky a sexuální spektákl. Proč potřebujeme Bridgertonovy? appeared first on Forbes.