O roli Íránu v srdci regionu s “ohromným zdrojem strategické moci” a proxy válce v Afghánistánu

Kdykoli se během studené války ve strategicky důležité zemi nebo oblasti vynořil charismatický lídr, který začne realizovat zdola podporovanou politickou agendu, která se vylučuje se zájmy zahraničních investorů, můžeme počítat s násilným řešením tak nehorázné neposlušnosti a jeho odstavením od moci. Jako v létě 1953, kdy se Washington a Londýn spojily v úsilí zničit íránskou demokracii a nastolit represivní monarchistický šáhův režim, jehož despocie vedla k posílení konzervativních náboženských nálad a později i k aktivitám islamistických elementů v hacknuté revoluci; položila základy pozdější Islámské republice a do dnešních dnů trvající animozitě mezi Washingtonem a Teheránem. Ačkoli změnu režimu v Teheránu v první řadě vyvolala zuřivá reakce Britů na znárodnění jejich íránského ropného portfolia, Trumanův kabinet zaneprázdněný válčením v Koreji nechtěl na rozdíl od následujícího nájemníka v Oválné pracovně tento plán provést. USA se v roce 1952 spíše obávaly možného triumfu prosovětských íránských komunistů (strana Túde) a Mosaddekova vláda jim zprvu zásadním způsobem nevadila.