Kdo potřebuje nové vojenské vrtulníky v ČR?

Přesto chtějí Vzdušné síly Armády České republiky (VS AČR), tedy naše vojenské letectvo, tyto vrtulníky co nejdříve vyřadit a nahradit je lehkými transportními vrtulníky Bell. Nevím, nevím… snad naši vojenští plánovači, stratégové a vojenští analytici vědí, co dělají. Ostatně, někteří o chystané změně občas opatrně promluví. Ponejvíce však o ní píší vojenská média, a to často v nadšených článcích popisujících výhody „zvoleného“ dvoumotorového, amerického, lehkého transportního typu UH-1Y Venom, nyní ještě doplněného o několik kusů rovněž dvoumotorové, čistě bitevní verze AH-1Z Viper. Nicméně čtenář si nemůže nevšimnout, že krom nadšení tyto články nepřinášejí takřka žádné technické informace, a nemůže se zbavit dojmu, že tyto texty nesou řadu příznaků typických pro placené komerční články.

Nevím, nejsem odborník, jen trochu poučený laik, který se o vojenská letadla a vojenské letectví (i některé jiné zbraňové systémy) zajímá po několik desítek let, takže jsem za tu dobu načerpal již hodně informací, ale stále nejsem a nikdy nebudu odborníkem s aktuálním, podrobným vhledem do problematiky VS AČR.

Možná jen proto se mi jeví toto vyřazení a chystaný nákup jako značně – eufemisticky řečeno – překvapivý (nechci-li otevřeně říci, že poněkud nesmyslný). VS AČR totiž disponují jak lehkými transportními vrtulníky (10 x W-3A Sokol), tak středními víceúčelovými transportními vrtulníky (5 x Mi-17 + 15 x Mi-171Š), tak víceúčelovými bitevními vrtulníky (17 x Mi-24V). Přitom právě ony vrtulníky Mi-171 a Mi-24 byly VS AČR dodány v letech 2005, resp. 2006 v rámci deblokace ruského dluhu (takže jsme je získali vlastně velmi levně).

Čili dnes jsou tyto dva posledně jmenované typy vrtulníků zhruba v polovině své technické životnosti, a tedy by měly prodělávat modernizaci zvanou v NATO jako MLU (Mid-Life Upgrade). Tento typ upgradu se u osvědčených letounů používá ve všech „starých“ členských státech NATO a je typický zejména pro USA, kde se úzkostlivě dbá na to, aby drahá letecká technika mohla po zásadní modernizaci, plně využívající technický a modernizační potenciál příslušných letounů, dosloužit i v měnících se podmínkách až do konce své technické životnosti jako plnohodnotný zbraňový systém.

V ČR se však z nějakých důvodů u Mi-24, tedy u kvalitní, ve světě velmi rozšířené a v bojových podmínkách jednoznačně osvědčené techniky s obrovskou palebnou silou, prosazuje její co nejrychlejší vyřazení a náhrada lehkým transportním vrtulníkem, který používá jen jediný uživatel na světě (US Marine Corps), pro jehož specifické požadavky byl speciálně konstruován a jenž nikdy neprošel žádným intenzivním a dlouhodobým bojovým nasazením.

Naopak např. v Maďarsku přede dvěma lety rozhodli, že až do výhledového získání nových víceúčelových vrtulníků se obnoví provoz bitevních Mi-24, které byly v MR z úsporných důvodů dlouhodobě mimo provoz a uložené. Od loňska však procházejí generálními opravami a úpravami v Rusku a vracejí se do provozu.

V Polsku se bitevní Mi-24 rovněž právě modernizují a polský letecký průmysl nabízí špičkové a modulární modernizace i jiným jejich uživatelům.

A to nemluvíme o Rusku, jehož letecký průmysl nejen že tyto vrtulníky vyrábí a právě modernizuje pro letectvo RF, ale nabízí řadu jejich modernizací různé úrovně dle přání dalších zákazníků.

V ČR má letecký průmysl licencemi od ruských výrobců zajištěno, že může provádět nejen údržbu, GO, ale i modernizace ruských vrtulníků Mi-17/171 a Mi-24 takovými systémy – samozřejmě i západní provenience – jaké si zákazník, včetně VS AČR, zadá. Přes tuto jedinečnou schopnost našeho průmyslu je však přístup politiků i MO přesně opačný než v PR a v MR: Víceúčelové bitevní vrtulníky Mi-24 již nemodernizovat, co nejdříve je vyřadit, přestože mají za sebou teprve polovinu svého životního cyklu(!), jsou zbraňovými systémy s největší palebnou silou, jakou má AČR vůbec k dispozici, a pořídit místo nich vrtulníky, které mají sice modernější avioniku a optroniku (která se ale na stávající vrtulníky dá v rámci modernizace nainstalovat(!)) a zdaleka nedisponují takovou palebnou sílou jako ty vrtulníky vyřazované.

Právě tato letka má ve výzbroji oněch 17 víceúčelových bitevních vrtulníků Mi-24 (z toho 7 je z úsporných důvodů dlouhodobě uloženo) a právě tato letka má místo nich obdržet 12 vrtulníků Bell, aktuálně v typové skladbě 8 x UH-1Y Venom (lehký transportní) a 4 x AH-1Z Viper (bitevní).

Podívejme se tedy na porovnání základních možností letky dnes, a poté po přezbrojení US technikou. Tu uvažujeme ve variantách a) a b), neboť vrtulník UH-1Y unese a) buď 8 vyzbrojených bojovníků a žádnou výzbroj, nebo b) maximálně 550 kg neřízené výzbroje na 2 vnějších závěsnících a 4 bojovníky. Vrtulník AH-1Z pak unese 1.130 kg výzbroje na 6 vnějších závěsnících, v čemž ale může být až 16 protitankových řízených střel (PTŘS).

Ruský vrtulník Mi-24V pak uveze až 8 vyzbrojených bojovníků a současně i 1.500 kg výzbroje na 6 vnějších závěsnících, z čehož mohou být 4 PTŘS.