Netrpíte syndromem vyhoření? Známky vykazuje každý pátý Čech

Do školy chodí neradi, jsou cyničtí, s žáky nemají trpělivost a práce pro ně nemá smysl. Právě učitelé patří do nejohroženější skupiny, kterou syndrom vyhoření postihuje.

"Vždycky ve 3 hodiny jsem se vzbudila, nemohla jsem spát, představovala jsem si, co bude druhý den, jak to zase bude," popsala bývalá učitelka Jana Brodská. Ta 20 let učila na střední škole. Podle svých slov si zažila peklo. Syndrom vyhoření se u ní začal projevovat tím, že do školy chodila s nechutí a ze stresu se v noci budila. Obtíže se ale zhoršovaly.

"Jednoho dne jsem se nemohla vůbec zvednout z postele, jsem v bolestech nemohla vůbec vstát, byla jsem dlouho v nemocnici, zůstala jsem na vozíku, nemohla jsem vůbec chodit," rozvedla paní Brodská.

Jenže po neurologické stránce byla i poté zcela zdravá. "Pořád jsem brečela. O škole jsem nemohla vůbec ani slyšet, nechtěla jsem se tam už nikdy vrátit," popsala dál Brodská.

Do školy už nikdy nenastoupila a dnes se věnuje úplně jiné profesi. Podle výzkumu pražské Pedagogické a 1. lékařské fakulty UK se s podobnými problémy setká každý pátý učitel a pro každého druhého je práce zdrojem dlouhodobého stresu.

Další profese, které do nejohroženější skupiny patří, jsou vrcholoví manažeři nebo lékaři. Prvním varovným příznakem je, že ztratíte smysl práce. Pak se přidává únava a cynismus. Průzkum ukázal, že vyhoření postihuje více než třetinu vyšších manažerů.

"Jestli dodržuji zásady zdravého životního stylu a psychohygieny, pak rozhoduje o tom, do jaké míry z té běžné únavy bude ten syndrom vyhoření," vysvětlil psycholog Petr Ptáček.

Odolní jsou podle průzkumu psychiatrů třeba faráři. A jak vyhoření předejít? Podle odborníků jsou nejdůležitější prevencí dobré mezilidské vztahy. Potřeba je i dostatečně odpočívat, pravidelně spát a občas si jít zasportovat.