Poznámka k výsledku voleb
27. 1. 2018
Jiří Drahoš se během několika posledních dní odkopal. Ukázal se jako arogantní člověk, kterému nejde o Česko, ale jen o pozici (možná si ani neuvědomuje co moc obnáší).
Těsně před volbami bylo zveřejněno video (https://www.youtube.com/watch?v=Mu1udSjOPJI) z jakési podpůrné akce v Brně. Bylo tam několik vtípků na adresu presidenta Zemana, a zejména jeho zdravotního stavu.
Bývalý president AV ČR by se takovým hloupým útokům neměl smát. Přesněji řečeno, neměl by je ani připustit. Jinak vypadá jako hlupák. A lidé to poznají.
Kdyby měl lepší stratégy, mohl se dozvědět, že v roce 1993 odešel z politiky kanadský premiér Brian Mulroney. Conservative Progressive Party měla v té době 156 poslanců (42% hlasů). Jeho nástupkyně, Kim Campbell, měla vysoké preference a rozhodla se využít svého rostoucího náskoku, aby dále zdecimovala Liberály.
Jejím oponentem byl Jean Chretién, politik s mírně znetvořeným koutkem úst (ale nic proti postiženému Klausovi jr). Jakýsi hloupý stratég nechal tehdy zveřejnit Chretiénovu fotografii s titulkem "Je tohle ministerský předseda?" (https://en.wikipedia.org/wiki/1993_Chrétien_attack_ad).
A neuvěřitelné se stalo skutkem. Kim Campbell ve volbách ztratila 154 (slovy stopadesátčtyři) poslaneckých mandátů.
Vydalo by to na samostatnou kapitolu v knize politických stratégů. Mohla by mít název "Jak prosrat vyhrané volby". Je nutné dodat, že v Kanadě neexistuje tak zaťatá media a anti-fronty a nepomohlo, že Mulroney byl podezřelý z přijímání úplatků.
Jiří Drahoš se na videu hloupě smál, místo aby přemýšlel o tom, že se volby vyhrávají myšlenkami. On, pokud vím, s žádnou nepřišel.
Bývalý předseda AV ČR dokázal přijít jen s upocenou nahrávkou na vtip: "Jezdíme s ženou na běžkách, ale nemáme trekové hole - ani nás nemusí nikdo podepírat". Moderátor k tomu dodal "ale nemáte tak dobře namazáno".
Jestli je tohle obraz mozku, který řídil 8 let AV ČR, pak se musím ptát, kde jsme mohli být, kdyby tam byl někdo, kdo má skutečný formát.
Jiří Drahoš volby ztratil, abych neopakoval hrubší formulaci. Výsledek nebyl tak katastrofální, jako v případě Kim Campbell, protože se proti Zemanovi vytvořila národní fronta, skoro jako za komunistů.
Jiří Drahoš prohrál i proto, že se na podiu nechoval jako chlap, ale jako chlapec, kterého vede maminka do tanečních, na poslední chvíli mu ještě popotáhne sako a připomene název filmu, jímž má ve společnosti ohromit.
Těsně po volbách už byla peřinka zcela dole. Jiří Drahoš svým děkovným projevem naznačil že opravdu, ale opravdu nechápe, že existují hluboké zahraniční i domácí problémy, které nevyřeší pár ječících herců a nápisy "Zeman není můj president".
Mohl říct, že je třeba, aby se společnost sjednotila. Jenže on neví nic o sociálních problémech. Nenamítá proti vyloučeným oblastech, jsou mu u zadku bezdomovci i důchodci, kteří sotva vyjdou. Zjevně neví, že při práci za minimální mzdu na plný úvazek si v Praze nemůžete dopřát ani garsonku.
Nejde mu přes pysky varování před válkou. Ví kulový o tom, že kdysi američtí vědci varovali před jadernými zbraněmi. Je mu to všechno šumafuk.
Pohybuje se v jiných patrech společnosti. Pohybuje se v kruzích lidí, kteří spolu mluví. Mezi těmi, kteří sáhnou po šrajtofli a přihazují na sázku na zvolení po stotisících100000 (jako bývalí předsedové Akademie) nebo milióny, když jde o andělsky čisté podnikatele, kteří si utrhnou od úst jen aby byl ten "ovar" v hajzlu.
Jiří Drahoš nemá žádnou vizi a tak mu nezbývá než žvanit o tom, že je třeba využít tu nahromaděnou energii a pokračovat dál. Tedy bojovat proti Zemanovi a jeho stoupencům.
Zeman není nadpřirozený člověk, který by několika vulgaritami mohl rozeštvat polovinu společnosti. To mají na triku lidé, jejichž energii teď chce poražený kandidát využít.
Kdysi v USA platilo svrchovaně demokratické heslo Right or Wrong, He Is My President, tedy uznání výsledku voleb.