O projektu modernizace sociální demokracie, který byl uplatňován v letech 2007–2009 jsem začal uvažovat v okamžiku (na konci roku 2006), kdy jsem viděl nejprve jako premiér za ČSSD a později jako předseda ČSSD, že strana nemůže do budoucna vystačit s dosavadními nástroji. Že nemůže vystačit jen s rutinou, tedy s dosavadním stylem práce a dosavadní programovou výbavou, že se musí zbavit určité rigidnosti a stereotypnosti svého vnitřního života. Že musí rozbít deformovaný systém výběru kádrů, zlepšit nedostatečnou úroveň vnitrostranické demokracie. Vylepšit nedostatečné a málo kreativní odborné zázemí, zvýšit podíl žen a mladých lidí na kandidátkách a mohl bych vcelku nudně pokračovat ve výčtu negativ v tehdejším životě ČSSD dále.
Ať soudný pozorovatel řekne, zda se tyto problémy po určitém zlepšení v letech 2008–2010, opět neopakují. A to ještě ve větší míře nežli předtím. Věděl jsem, že je potřeba tyto a mnohé další věci zásadním způsobem změnit, pokud chce být ČSSD úspěšná ve volbách a pokud chce být vždy favoritem voleb, a ne jejich outsiderem, tak jak tomu bylo těsně před mým příchodem do vedení ČSSD ve volbách do EP v červnu 2004 a do krajských zastupitelstev a senátu v říjnu 2004. Zejména volby do evropského parlamentu, kdy strana skončila s 8,8 procenty hlasů a s dvěma mandáty, byly katastrofou.
Jiri-Paroubek-1403-05
Promo článek:
Promo článek
číst dál