Rodiče už péči o postiženého Jana nezvládají. Shání peníze na auto
Pětadvacetiletý Honza ze Srní na svět přišel předčasně, už v devětadvacátém týdnu těhotenství jeho maminky. Po narození u něj lékaři diagnostikovali mozkovou obrnu. Kvůli svému postižení je odkázán na celodenní péči druhých. "On vlastně nechodí, nesedí, sám se ani nenapije, vlastně akorát, co mu teda funguje, je ta hlava," popsala Honzova maminka Marcela.
Aby se mohl Honza v rámci možností rozvíjet, vozí ho rodiče dvakrát týdně do denního stacionáře v Sušici. To je asi pětadvacet kilometrů od jeho domova. V zimě to v drsných šumavských podmínkách není žádný med. Osmkrát do měsíce najedou více než osm set kilometrů.
"V podstatě bych potřeboval auto tak, jak by správně mělo být, že v podstatě i s vozíkem najedu po rampě do auta, vozík přikurtuju," vysvětlil Honzův otec Václav. Rodiče v současné době musejí Honzu před nástupem do auta z invalidního vozíku vyndat, vozík složit, naložit - a to už přestávají fyzicky zvládat.
"Letos mi bude jednašedesát a začíná to být čím dál tím náročnější, protože já stárnu, on těžkne," dodal Václav.
O návštěvy ve stacionáři ale Honzu ochudit nechtějí. "Honza tady našel kamarády, ono je to vlastně tím, že mu funguje ta hlava, tak je lačný po informacích a kolem sebe potřebuje společnost, což mu tady vlastně dávají," prozradila maminka.
"Někdy zkoušíme psát přátelům maily, takže já mu říkám, co si myslím, že by asi chtěl napsat, on k tomu používá tabulky," osvětlil osobní asistent Stacionáře Klíček Petr Hanzl. "U něj neznám špatnou náladu. Myslím si, že bychom se od něj mohli všichni učit, jak se má žít," doplnila vedoucí stacionáře Jitka Kozlová.
Rodiče Honzy se teď snaží dělat maximum, aby mohli syna do stacionáře vozit. Fyzické síly sice docházejí, přesto doufají, že se podaří sehnat dost peněz na nové auto s rampou, která převoz Honzy usnadní.