Máslo ničím nenahradíš!
Zdeněk Hrabica
12. 11. 2017 zdroj
Podle významného německého filozofa Ericha Fromma byl filozof Egon Bondy jedním z velkých evropských filozofů XX. století. U nás byl jednou tento syn československého Masarykova a Benešova generála, jedněmi považován za figurku českého undergroundu, druhými prý za člověka, který před StB mluvil. Škoda jenom, že z příkazu ministra vnitra JUDr. Richarda Sachra byli z dokumentů o aktivní spolupráci s StB a nahlédnutí do nich vyčleněni ústavní činitelé - od hlavy státu po ministerského předsedu. Co kdyby o nich někdo prohlašoval stejné, co o Egonu Bondym?
Jenom na okraj: v USA je tajná spolupráce s FBI dodneška projevem opravdového vlastenctví.
Chvíle s ním prožité u půllitru piva v Praze a u něho doma v Bratislavě byly pro mne zlatými okamžiky života. Vedli jsme dlouhé diskuse o čínské filozofii i o české futurologii. Někdy také o Balzacovi a o jeho teorii postele. Nikoliv vždycky jsme si povídali s vážnou hubou, jaká nám narostla.
Na počátku devadesátých let mne „Něžný barbar“ - Egonek – uvědomil, a dokonce ve verších zatvrzele uvědomoval, jaké to bude, až všichni budeme zase žít a plesat ve vysněném kapitalismu.
Nevěřil výroku Winstona Churchilla, že nic lepšího než demokracii (kapitalismus) nebylo vynalezeno. Dopisy psal zeleným inkoustem a oslovoval mne v nich jinak, než všichni, co se lekli ze „sametu“. Psal mi: Milý soudruhu Zdeňku. Na krku nenosil křížek, ale klíček. Neměl televizi, nekupoval noviny, neměl radio, ale věděl všechno.
Pravil, že v kapitalismu bude hodně těch, kteří budou mít vysoko do žlabu. Namísto másla budeme jíst margarín, někdy i protektárotní kunerol. Osvícení, zloději a podvodníci nám budou vlévat do hlavy, jako zdatní to apologeti neviditelné ruky trhu, abychom co nejrychleji zapomněli na komunistickou propagandu o tom, že máslo ničím nenahradíš.
Trh se otevře ve velkém nahrážkám másla - dosavadní máslo nahradí osvědčenými margaríny – prodejci dají prostor značkám – jako například tukům RAMA, Perla, ať bude třeba slaná nebo máslová, budeme dovážet sýry, které zcela minuly mléčný základ, budeme upřednostňovat mletou kávu před rozpustnou a dáme zaznít kávě – jako třeba Douwe Egberts, Nestlé či Tchibo.
Občas si nasypeme do hrnků i kávu s příměsí bukvic.
A vcelku si budeme výskat do aleluja, sláva Bohu na výsostech!
A budeme do omrzení omílat, jaké to bylo včera dočista všechno za bolševika odporné, a jak je to dneska všechno krásné.
Rozdíl staletí a desetiletí nebudeme vnímat. Budeme si výskat!
V předchozích dnech připomněla herečka Eliška Balzerová při prezentaci knihy Retro 3 z pera Michala Petrova (Jota 2017) dávno vyšumělý vtip. Při natáčení Formanova filmu Amadeus prý doprovázel její manžel producenta tohoto krásného díla starobylou Prahou, v jejímž středu se táhla dlouhá fronta. Ten se jej optal, na co to ta lidská fronta stojí; byla na banány. Dostalo se mu odpovědi z úst onoho cizince, který na jeho informaci o banánech se zděšením reagoval:
„ To bych si je raději koupil!“
Nepopírám, že tomu tak skutečně bylo, stály se fronty na maso, na knihy, na kapry (fotograf Emil Kropp je skvěle nafotografoval), na šusťáky. I na devizové doložky. Trabant se kupoval za vyšmelené bony.
Za to máslo bylo lacinější a nestály na něj fronty.
Byla to divná doba. A cožpak ta nynější není také hodně divná?
Ale bylo to všechno už tak hrozně dávno.
Již před dávnými padesáti lety v roce 1968 uveřejnil slovenský satiristický týdeník Roháč stejně úsměvný pohled cizince na frontu banánů, tedy dávno před natočením Formanova filmu Amadeus.
Teď jsem ten úsměvná příběh slyšel opět – ale již jako zase originální originalitě jsem neuvěřil; včera jsem byl svědkem toho, jak se širou českou a moravskou zemi vrhly frontové trhovkyně a předvánoční hospodyňky na polské máslo, které ničím nenahradíš. Objevilo se ve slevě za 36, 60 Kč. Nekup to! Haha Bimby vzaly útokem Kaufland, ne po dvou, ale po čtyřech – přijely osobními auty.
Byl u mně kamarád z Polska a nestačil se při procházce - tentokrát ne Prahou, ale Jihlavou, divit, co se to u nás děje. Viděl jsem mu na obličeji a na očích, že by se tehlé honičky za máslem nikdy nezúčastnil. Z tváře bylo patrné, že by poznamenal, že by si to máslo, raději doma u nich na rynku či na tržišti koupil.
Nejsme všichni a všude stejní, jak by se mohlo zdát.
Foto autor