Česko jako velmoc tatarské omáčky. Prodá se jí tu za rok stejně jako sprchových gelů
Češi drží jedno unikátní prvenství. Společně se Slováky jsme světovými rekordmany ve spotřebě tatarské omáčky. Nikde jinde na Zemi není tento produkt populárnější a prodávanější.
Deset tisíc tun tatarky za rok. Množství, které z omáčky složené z majonézy a doplněné o drobné kousky zeleniny stvořilo samostatnou produktovou, a tudíž i byznysovou kategorii. Jinak řečeno – v českých a slovenských supermarketech jí to vyneslo vlastní regál.
„Tatarská omáčka se objevuje i v jiných zemích, ale v daleko menším množství. Bývá nejčastěji považována za variantu dresinku nebo jako dochucovadlo k rostbífu, rybám či mořským plodům,“ vysvětluje Jano Hlaváč, generální ředitel společnosti Unilever pro Česko a Slovensko.
Prodeje nejen tatarské omáčky, ale i majonéz pod značkou Hellmann’s vynesly Česku sedmou příčku v globálních statistikách nadnárodního potravinářsko-drogistického gigantu.
Stejně jako své majonézy ji vyrábí souběžně v továrnách ve Španělsku a v Polsku. Tuzemský trh pak spolu s nimi doplňuje dalších šest výrobců, kteří mají tatarku rovněž ve svých portfoliích.
Láska k této omáčce se přitom na území bývalého Československa rodila velmi pozvolna. Podle historických pramenů za první republiky představovala symbol francouzské vysoké gastronomie, k níž mladá republika vzhlížela. Když se pak později začala vyrábět průmyslově, její obliba dál rostla až na současných 35 milionů kusů ročně.
„Kdybych měl porovnat prodeje v kategorii tatarské omáčky s nějakým jiným odvětvím, pak se nabízí srovnání například se sprchovými gely. Obojího si lidé v Česku koupí ročně přibližně stejně,“ popsal šéf Unileveru.
„Tatarská omáčka je přitom v rámci českého a slovenského trhu populárnější směrem na východ, zatímco v Česku je poměr prodejů majonézy a tatarské omáčky lehce ve prospěch majonézy, už na Moravě se to láme a na Slovensku jasně vítězí tatarka.“
Sklenici s typickým logem graficky ovázaným modrou stužkou přivedla na začátku devadesátých let minulého století do tehdejšího Československa společnost Best Foods. Tu pak v roce 2000 převzal Unilever.
Modré logo přitom i dál považuje za rodinné stříbro. Skrývá se za ním totiž barvitý příběh o úspěchu muže jménem Richard Hellmann, který do Spojených států připlul z Německa.
Na Columbus Avenue v New Yorku si roku 1913 otevřel obchůdek s delikatesami a začal v něm nabízet i majonézu, kterou nejprve servíroval jako součást svých sendvičů a později prodával ve skleničkách. Ty, jež ovázal modrou stužkou, značily nejlepší várku a nakonec se staly hlavním a nejslavnějším produktem jeho firmy.
Nejzásadnějším produktem celé řady je pro britskou korporaci nicméně klasická majonéza, ta je totiž populární všude na světě. Největší trh s majonézou vůbec představují Spojené státy, za nimi následuje Latinská Amerika, v Japonsku vede typ kewpie, což je majonéza se specifickou chutí umami.
„Obrovským trendem je lanýžová majonéza. V rámci našich majonézových trhů je to asi největší hit posledních let. Vznikl před deseti lety v Nizozemsku a postupně si získává zákazníky i v Česku,“ dodává Jano Hlaváč, šéf Unileveru.
The post Česko jako velmoc tatarské omáčky. Prodá se jí tu za rok stejně jako sprchových gelů appeared first on Forbes.
