Návrat racionality do energetiky. Evropa chce méně Green Dealu a více jaderek
Evropská energetika vstupuje do nové éry elektřiny a s jejím hrozícím budoucím nedostatkem kvůli postupnému vypínání uhelných a jaderných zdrojů na jedné straně a elektrifikaci na straně druhé se do ní vrací i racionalita.
Velkým zlomem v tomto týdnu bylo přiznání německého kancléře Friedricha Merze a šéfky EK Ursuly von der Leyen, že odstup Německa od jaderné energie byl chybou.
V evropské energetice, zdá se, končí éra bezhlavého směřování za rychlou zelenou transformací. Kontinent vstupuje do éry větší míry racionality, což pozorujeme i na čím dál častějších hlasech proti rychlému tempu Green Dealu, znějících i z nejvyšších byznysových i politických pater, což by bylo před pěti lety ještě nemyslitelné.
„Green Deal je naprosto nereálný,“ uvedl už v listopadu v rozhovoru pro web iDnes člen představenstva Škody Auto Martin Jahn, což by před pěti lety těžko zaznělo. Tehdy byl Green Deal všeobecnou mantrou.
V tomto týdnu pak evropskými médii včetně těch českých proběhly titulky o německém kancléři Merzovi a šéfce Evropské komise Ursule von der Leyen, kteří shodně přiznali, že ústup Německa od jádra byl chybou.
Von der Leyen označila na jaderném summitu ve Francii podle webu Deutsche Welle odklon od jádra v některých zemích za strategickou chybu.
Kancléř Friedrich Merz zase prohlásil, že návrat k jaderné energetice není politicky možný, přestože by ho osobně považoval za rozumný. „Lituji toho (uzavření jaderných elektráren v Německu, pozn. redakce), ale taková je realita a soustředíme se na energetickou politiku, kterou dnes máme,“ uvedl Merz k rozhodnutí Německa definitivně ukončit výrobu elektřiny z jádra.
Tato slova padala v době, kdy světové energetické burzy byly rozkolísané kvůli válce v Íránu, která uzavřela toky plynu LNG a ropy z Perského zálivu do celého světa. A zvýšila tím ceny ropy ke sto dolarům za barel, u plynu se pak ceny meziměsíčně pohybují o sedmdesát procent výš, kolem padesáti eur za megawatthodinu.
„Díky krokům, které jsme v posledních letech podnikli, je dnes Evropa mnohem méně vystavena závislosti na dovozu fosilních paliv. To však neznamená, že jsme imunní vůči cenovým šokům, energetické trhy jsou globální,“ uvedla von der Leyen s tím, že narušení dodávek v oblasti Perského zálivu ovlivňuje ceny po celém světě.
„Když to převedeme na eura, pouhých deset dní války už stálo evropské daňové poplatníky o tři miliardy eur více na dovozu fosilních paliv. To je cena naší závislosti v energetické oblasti,“ dodala s tím, že by bylo chybou dnes cokoliv měnit na politice sankcí proti Rusku.
„To by byla strategická chyba. Učinilo by nás to závislejšími, zranitelnějšími a slabšími,“ dodala šéfka eurokomise a vypíchla hlavní evropské energetické zdroje – OZE a právě jádro.
Evropu čeká rychlé tempo elektrifikace. Do roku 2050 by se spotřeba elektřiny měla zvýšit dvojnásobně. A to i vzhledem k rozvoji elektromobility.
Proti tomu ale jde vývoj na druhé straně, tedy ve výrobních zdrojích. Evropské státy se v rámci zelené dohody zavázaly k rychlé transformaci energetiky, kdy probíhá vypínání uhelných elektráren, které je okořeněno ještě vypínáním jaderných elektráren.
A nejde jen o Německo, které na evropské jaderné mapě nejvíce vyčuhuje kvůli tomu, že předloni vypnulo svou poslední jadernou elektrárnu. Od jádra v posledních letech odstupovaly například Belgie nebo Dánsko.
Dnes se jádro opět vrací do hry, jelikož se má stát hlavní opěrnou nohou pro obnovitelné zdroje, které v Evropě získávají na stále větším významu, ovšem jejich problémem je, že nejsou stabilní – elektřinu vyrábějí jen tehdy, pokud jsou k tomu dobré meteorologické podmínky.
Evropa proto dnes zažívá jadernou renesanci, alespoň dle toho, co mají evropské státy v plánu. Nové jaderné bloky staví a plánují stavět nejen v tradičně jaderné Francii, ale i ve Slovinsku, Bulharsku, Česku, Polsku, s plány na výstavbu nových jaderných zdrojů pak koketují i ve Skandinávii, například i ve Švédsku nebo Finsku, tedy v zemích, kde jaderná energetika byla v posledních dekádách absolutním tabu.
Obrací se i veřejné mínění k jádru, které bylo v mnoha zemích, jako je právě Švédsko, dlouho proti této technologii, teď už je pro většinu přijatelná. A hlasy pro jádro dnes opět sílí i v samotném Německu.
Do evropské energetiky se tím nenápadně, ale jistě pomalu opět vkrádá racionalita. To důležité totiž je zajištění vlastní energetické bezpečnosti, což s rychlým přechodem jen na obnovitelné zdroje nebylo do budoucna zajištěno, jelikož zatím není vyřešeno, čím bychom si svítili a topili, kdyby i jen krátkodobě nefoukal vítr, nesvítilo slunce nebo vyschly řeky.
Vývoj v Evropě tak jde v souladu s apelem šéfa Mezinárodní energetické agentury Fatiha Birola, který před měsícem při příležitosti představení nového desetiletého výhledu World Energy Outlook 2026 zdůrazňoval, že zajištění energetické bezpečnosti i z pohledu výrobních zdrojů elektřiny bude klást za svůj hlavní cíl.
„Myslíme si, že energetická bezpečnost je a bude kritickým tématem. IEA bude proto i nadále mít ve svém hlavním mandátu dohlížet na energetickou bezpečnost v oblasti ropy, plynu a elektřiny,“ uvedl Birol s tím, že hlavním tématem bude výstavba nových jaderných zdrojů, kterých dnes po celém světě vzniká na sedmdesát. Polovina ovšem připadá jen na Čínu.
The post Návrat racionality do energetiky. Evropa chce méně Green Dealu a více jaderek appeared first on Forbes.