Ve světě se tvoří anti – Evropa

Jelena Pustovojtova

8. června 2023

Cesty ministra zahraničí Ruské federace Sergeje Lavrova vyvolaly u západních novinářů hloupé úsměšky. Economist napsal, že v Jihoafrické republice jsou celá průmyslová odvětví určována a ovlivňována … podvodníky. Prezident JAR Cyril Ramaphosa oznámil, že soukromý byznys musí dávat příspěvky do Fondu pro mobilizaci zdrojů, aby mohli být najati konzultanti „k vytvoření paralelního systému institutů umožňujících v dané chvíli pracovat“. Vláda to prý nyní nezvládá.

Podle americké poradenské společnosti Edelman důvěřují Jihoafričané více podnikatelům než vládě, médiím a nevládním organizacím. Rozdíl mezi důvěrou v podnikatele (62 %) a vládu (20 %) je větší než ve kterékoliv africké zemi ze 27 zkoumaných. Co jihoafrický byznys ukazuje?

V roce 2019 minimálně 183 infrastrukturních projektů v JAR překazila „stavební mafie“ požadující úplatky. Krádeže kabelů z Eskomu, Transnetu a osobních vlaků jen loni stály vládu 50 miliard randů, a to je suma, která se rovná přínosu vinařského průmyslu do hospodářství. Bývalý šéf elektroenergetické společnosti Eskom Ruyter chtěl úplatkářství potřít. Div, že za to nebyl v prosinci otráven. Svému nástupci radil: „Neužívejte osobní kávový hrnek.“

Podle amerických sdělovadel je JAR pro praní špinavých peněz totéž co Silicon Valley pro rizikový kapitál. Všechny tyto zprávy západních novinářů by byly k ničemu, kdyby už několik let soukromé firmy JAR nevysílaly své pracovníky vypomáhat státním institucím, přičemž jim dávají mzdy. Dnes pracují podnikoví právníci v prokuratuře, bankéři na ministerstvu průmyslu, atd.

Zdálo by se, že Rusko v takové zemi nemá co dělat. Jenže v Africe právě vzniká anti- Evropa, jako odpověď na ponižování v období kolonialismu. Celá desetiletí se tam prohlubovala nedůvěra k Západu. Západ se nikdy nevzdal svých čachrů. Programu diktovanému neokolonizátory může čelit jen polycentrický svět schopný vyvážit diktát USA a každého centra přinášejícího rozhodování se snahou něco diktovat. Tady jsou také nové geopolitické možnosti Ruska.

V posledních pěti měsících navštívil Lavrov třikrát Afriku, naposledy to byly čtyři země za pět dní, v nich měl dvě jednání a třináct setkání na vysoké úrovni. Navštívil Keňu, Burundi, Mosambik a JAR. Krom toho navštívil Angolu, Eswatini, Eritreu, Mali, Mauretánii a Súdán.

Výsledkem je, že Rusko a Burundi budou posilovat vojenskou technickou a humanitární spolupráci, dohody budou podepsány v červenci v Petrohradě na druhém summitu Rusko – Afrika. Půjde o oblast atomové energetiky, dále to bude vzdělávání a zdravotnictví. V Keni Lavrov jednal s ministry zahraničí JAR, Indie, Saúdské Arábie, Spojených arabských emirátů, Brazílie a Íránu o kritériích pro vstup do BRICS, který je efektivním nástrojem změn ve světě. V Kapském Městě proběhlo bez přítomnosti tisku setkání „Přátelé BRICS“. Účastnili se jej ministři zahraničí dvanácti států globálního Jihu, které si přejí do BRICS vstoupit. Jsou to Argentina, Bangladéš, Venezuela, Gabon, Demokratická republika Kongo, Egypt, Indonésie, Írán, Komorské ostrovy, Kuba, Sjednocené arabské emiráty a Saúdská Arábie. Posuzovaly se perspektivy zavedení jednotné měny BRICS, využití místních měn pro obchodování, otázky energetické bezpečnosti, posílení kontroly nad zbrojením a negativní vliv sankcí na světovou ekonomiku. Lavrov byl odměněn silným potleskem za „usazení“ amerického velvyslance v JAR upozorněním, aby nezasahoval do cizích záležitostí.

Svět se mění před očima a je důležité pochopit, kudy nová železná opona půjde a udělat co nejvíce pro to, aby neodřízla tu část světa, která je unavená ze šikování se za Washingtonem. Nové přerozdělování se dotýká globálních zájmů Západu a opět připomíná, že Rusko musí být ve střehu, když upevňuje vazby s novým okruhem partnerů mimo kolektivní Západ.

Převzato z Fondsk.ru

***

Ruský satelit ukázal místo zkázy

Nikita Laktjušin

26. června 2023

Ruská družice Státní korporace Roskosmos vyfotografovala oblast severního Atlantiku, kde se před 111 lety potopil Titanic a kde v polovině června ztroskotala ponorka Titan od společnosti OceanGate Expeditions. Komunikace s Titanem se přerušila v noci 19. června přibližně dvě hodiny po začátku potápění k Titaniku, ležícímu v hloubce 3800 metrů asi 600 km od břehu Newfoundlandu.

Batyskaf hledala pobřežní stráž USA. Plavidlo bylo zničeno vysokým tlakem, těleso batyskafu se doslova zbortilo. Na každý kilometr hloubky stoupá tlak přibližně o 100 atmosfér. V tomto případě nešlo o první ponoření Titanu k potopené lodi. Od roku 2021 se bezpečně na místo spustilo 80 lidí.

Cesta ponorkou Titan stála 250 tisíc USD.

Konopus-V je ruské kosmické zařízení skládající se z určitého počtu družic k dálkovému průzkumu země. Pracuje pro Roskosmos, pro ministerstvo pro mimořádné situace, pro Roshydromet, pro ministerstvo přírodních zdrojů a pro Ruskou akademii věd. Má více úkolů, ale tím hlavním je operativní monitoring mimořádných událostí technogenního i přírodního původu.

Letitá ruská družice již ukázala i jiné události na zemi. Mezi nimi jsou probuzená sopka v Japonsku, gigantický tektonický zlom v Turecku, následky zemětřesení v Turecku, unikání plynu ze Severního proudu či tání ledovců v Grónsku.

Převzato z Hi-tech.mail.ru

***

Velké přání, ale i velký strach: V EU se bojí vedlejších efektů v případě uloupení ruských peněz

Oleg Artjukov

28. června 2023

Otázka využití ruských aktiv, která byla zmrazena v EU, vyvolává jako dřív nesouhlas mezi zeměmi unie, mimo jiné také kvůli možným vedlejším důsledkům.

Vysoce postavený evropský zdroj ve středu řekl, že na summitu zemí EU v Bruselu 29. června posoudí téma využití aktiv. Podle zdroje o tom budou debaty, avšak výsledek se nedá předpovědět. Řekl: „Téma je velmi rozporuplné, má mnoho technických momentů a mnoho vedlejších efektů.“

Neupřesnil o jaké vedlejší efekty se zejména jedná. Obecně vzato, evropští politici i úředníci, když mluví o právních a finančních problémech ohledně ruských aktiv, raději se o detailech nešíří.

Šéfka Evropské komise Leyenová nedávno oznámila, že EK do srpna vystoupí s konkrétním návrhem k zemím EU ve věci využití aktiv ruské centrální banky.

Před tím vešlo ve známost, že se v Německu vyjadřují proti využití ruských aktiv. V Berlíně se opět odvolávají na právní a finanční komplikace a rovněž neupřesňují, v čem spočívají.

Vypadá to tak, že návrh, o kterém mluví Leyenová, znamená zisky z ruských aktiv. V Kyjevě už spočítali, že se jedná o přibližně 3 miliardy EUR každým rokem.

Ani v Británii dosud nenašli způsob, jak lehce ukrást ruské peníze. Bylo zde řečeno, že „právně ověřené řešení žádná země dosud nenašla“. Evropský zdroj uvedl: „Náš cíl je najít právně fungující cestu, aby bylo možno převést (na Ukrajinu) ruská aktiva.“ Přitom britské úřady nadále studují „všechny možné“ způsoby konfiskace zmrazených ruských aktiv.

Z výše uvedeného se nedá vyvozovat, že Západ postupně dochází k závěru o neexistenci právně jistého způsobu, jak se vypořádat s ukradenými ruskými penězi. Pátrání po tom bude pokračovat. Není jisté, jsou-li k dispozici všechny informace kolem této věci.

Převzato z Pravda.ru

***

Střední Asie si přeje dostat od Ruska to nejcennější

Jevgenij Pogrebňjak

29. června 2023

Objevilo se přání oživit grandiózní sovětský projekt převádění vody ze Sibiře na jih. Střední Asii silně trápí nedostatek vodních zdrojů, dokonce tam kvůli tomu vznikají války a situace se může zhoršovat. Zachránit ji dokáže jen Rusko. Jenomže v čem je v tomto případě zájem Ruska?

O odvádění vody sibiřských řek do Střední Asie se uvažovalo již v 19. století. Od té doby vědci i politici občas navrhují budovat kanály ze Sibiře do středoasijských pouští. Na Sibiři každé jaro přicházejí záplavy a ve Střední Asii je sucho. Vypadalo by to na výhodu pro všechny. Jeden takový návrh dostal ve své době na stůl i J. V. Stalin, ale ten jej neschválil.

Samozřejmě, že nejproslulejší byl projekt z pozdní sovětské éry. V roce 1970 vydal ÚV KSSS a Rada ministrů výnos o úpravě říčních toků. Bylo rozhodnuto vybudovat říční kanál z řeky Ob přes Kazachstán do Uzbecké SSR pro plantáže bavlny. Mělo to stát 33 miliard tehdejších rublů! Pravda, i každoroční zisk měl být značný – 7,6 miliard.

Ihned se objevili autoritativní kritici gigantické stavby. Skupina akademiků podepsala dopis ústřednímu výboru „o katastrofálních následcích převedení částí toků severních řek“. Vědci poukazovali na to, že z ekologického hlediska bude mít realizace projektu špatné důsledky. Proti se postavila i sovětská tvůrčí inteligence. Přesto byl v roce 1983 projekt schválen, ale začínat s dlouhodobým záměrem bylo pozdě. Válka v Afghánistánu zmařila finanční možnosti země. Když zemřel Jurij Andropov, byla realizace zablokována. Za Gorbačova byla s konečnou platností odmítnuta.

Zdálo se, že idea byla navždy zapomenuta. Není země, pro kterou by mohla být aktuální.

Avšak 27. června 2023 se obrátil poslanec kazašského parlamentu Serik Jegizbajev na své kolegy ze Státní dumy RF s návrhem společně obnovit projekt na převedení části toků sibiřských řek na jih. Podle něho ukazuje předpoklad do roku 2030 snížení vnitřního průtoku řek v Kazachstánu a přítoku ze sousedních zemí, takže má vzniknout deficit přes 23 kubických kilometrů vody, což je roční spotřeba obyvatel i průmyslu.

Jegizbajev řekl: „Za takových podmínek musí Kazachstán realizovat opatření ke zlepšení hospodaření s vodou mezi státy a k přeshraničnímu převedení řek.“ Umožnilo by to otevřít plavbu po kanálu Asie (Karské moře – Kaspické moře – Perský záliv). Sladká voda by mohla zavlažovat 14 milionů hektarů zemědělské půdy. Projekt může otevřít desítky tisíc nových pracovních míst ve všech zúčastněných státech a dát silný impuls rozvoji ekonomik, řeší celý komplex ekologických a sociálních problémů obyvatel všech zúčastněných států. Přivede na novou úroveň integrační procesy mezi strategickými partnery.

Letos došlo v Astaně i v Biškeku k větší krizi s vodou kvůli jejímu nedostatku. V Biškeku byly i protesty.

Obdobné požadavky jako z Kazachstánu přicházejí občas i odjinud. V dubnu loňského roku promluvil předseda komise pro ekologii, ochranu životního prostředí a bezpečnost života Veřejné komory Omské oblasti Anatolij Solovjov o apelu z Uzbekistánu. Řekl: „Sibiřská pobočka Ruské akademie věd spočetla, že zvýšení průtoku Irtyše na 600 miliard kubických kilometrů zaplaví pobřežní zónu severních moří. Naftaři bijí na poplach, že nebudou moci vrtat. Právě nám došel oficiální dopis od Ekologické strany Uzbekistánu s návrhem přetransportovat vodu ze Sibiře potrubím. Mohl by se tak vyřešit problém Aralského moře i následky každoročních povodní na Sibiři. „Obrácení sibiřských řek“, to samozřejmě neznamená uzavřít Irtyš. Vzalo by to jen 7 % z veškeré vody na soutoku Irtyše a Obu“, řekl Solovjov.

Igor Šestakov, ředitel Centra expertních iniciativ Oy Ordo z Kyrgyzie,  uvedl, že realizace projektu je v dohledné době možná. Podle něj by na to mohlo Rusko přistoupit z tak zvaných pragmatických důvodů, ale i z příčin geopolitických.

Dávno se mluví o tom, že Střední Asie by měla s Ruskem vytvořit regionální vodní a energetické konsorcium. Potom by část průtoku sibiřských řek a Volhy mohla být nasměrována na Střední Asii. Šestakov říká, že není specialista na ekologii, ale ruští vědci se domnívají, že by realizace projektu pomohla k nižšímu rozbahnění půdy. Na jaře přicházejí v Rusku velké povodně zaplavující velká území.

Téma, které již dříve předložilo Rusko sousedům, se týkalo ekologických problémů. Mohlo by být doplňující pro integraci zemí Střední Asie a Ruska a mohlo by urovnávat konflikty mezi samotnými zeměmi této oblasti, které se každé léto přou o právo na správu vodních zdrojů přeshraničních řek. Kyrgyzie a Tadžikistán dokonce vyvolaly malý válečný konflikt s desítkami padlých. Běží diskuse a Aralské moře zatím skoro úplně vyschlo. Voda je dnes pro Střední Asii opravdu to nejcennější – život.

Prezident Tokajev také upozorňoval na potřebu stavět vodní kanál z Ruska.

Podle kyrgyzských vědců se během 15 let budou v regionu vodní zdroje cenit nad zlato. Kvůli tání ledovců vodních toků ubývá a obyvatelstva naopak přibývá. Problém by mohly řešit zahraniční zdroje vody. Pro Moskvu by to mělo dobrý politický efekt. Východisko pro záchranu Aralu by sjednotilo celou Střední Asii a Rusko.

Podle současných odhadů by vybudování vodního kanálu ze Sibiře do Aralu obnášelo i s nádržemi, mosty a další infrastrukturou stovky miliard USD. Rusko by mohlo vybudovat svůj úsek, ale za čí peníze bude kopat kanál Kazachstán?

Kazachstán má zastaralou infrastrukturu. V energetice je opotřebení asi 80 %, některé tepelné elektrocentrály přes 90 %. Od sovětského období nebyly modernizovány. Budou potřeba ohromné peníze. K tomu potřebují rekonstrukci i zavlažovací systémy. Ztráty při přepravě vody jdou až do 60 %. Ty ubírají vodu pro zemědělství.

Možná by Kazachstán chtěl, aby Rusko realizovalo projekt na svůj účet jako za sovětských časů. Ale proč dnešní Rusko? Rusko musí obnovovat zničený Donbas. Na nové vodní kanály kolem Azova a na výstavbu mega kanálu do Aralského moře už prostředky nezbývají.

V roce 2003 se ředitel Institutu vodohospodářských otázek Ruské akademie věd Viktor Danilov-Daniljan stavěl proti podobným projektům a tvrdil, že možné náklady by dosahovaly 300 miliard USD. To byl tehdejší odhad. Dnes by ta suma byla mnohem vyšší.

Na druhou stranu by to přineslo i zisk. Nejdůležitější je obnovitelný zdroj. Proč by se voda nemohla prodávat jako plyn nebo ropa? Před nějakou dobou o tom mluvil náměstek ředitele Institutu oceánologie, člen korespondent Ruské akademie věd Petr Zavjalov. Řekl: „Pokud Kazachstán a další země Střední Asie chtějí od Ruska kupovat vodu, jako kupují jiné zboží, záleží to na tom, kolik mu jsou Kazachstán nebo Kyrgyzie ochotny zaplatit. Dokud tato cena nebude vyslovena, bude projekt zůstávat v oblasti fantazie některých kazašských poslanců.“

Převzato z K-politika.ru