Jana Masaryka zřejmě zabili britští agenti, myslí si bývalý poradce Václava Havla

Kdo by ale čekal v odborném časopise nějaké odborné argumenty, byl by zklamán. Článek je plný spekulací a hypotéz. V tetu autoři například zmiňují výpověď, kterou v roce 1950 učinil zatčený zaměstnanec ministerstva zahraničí Jan Bydžovský. Specialista na šifry se československým úřadům k vraždě Masaryka údajně přiznal. Bydžovský, který za války působil v Anglii, byl podle Valentových člen SIS. Bydžovský tvrdil, že Masaryka zabil na popud Arnošta Heidricha, správce ministerstva zahraničí, který byl tehdy údajně hlavním spolupracovníkem SIS v Praze, píše iDnes.cz. Bydžovský měl podle této verze dostat od Heidricha pilulky, které dal Masarykovi do kávy. Když ministr upadl do bezvědomí, Bydžovský ho spolu s dalším mužem vyhodili z okna.

Valentovi se opírají v článku o hypotézu z knihy badately Václavy Jandečkové, která kvůli případu studovala dokumenty v mnoha archivech a dostala se i k dosud nezpracovanému spisu na generální prokuratuře. Paní Jandečková detailně prozkoumala příběh Jana Bydžovského, který ji dle vlastních slov zaujal tím, že jeho výpovědi na Státní bezpečnosti se zmiňovaly i o souvislostech, ke kterým se dostala při předchozích bádáních v jiných archivech. A seděly. „Souvislosti byly tajné. Co Jan Bydžovský uváděl mimo kauzu Jana Masaryka, to byla pravda. Ale protože to bylo tajné, nikdo přede mnou se o to nezajímal. Ve vazbě vypovídal o lidech, o kterých jsem v minulosti psala. Věděla jsem, že minimálně polovina výpovědí je pravdivá,“ sdělila autorka při vydání knihy Kauza Jan Masaryk – nový pohled. „Je to kniha o Janu Masarykovi, ale jeho příběh je na pozadí příběhu Jana Bydžovského. Ten několikrát vypovídal do největších podrobností o tom, jak se vražda stala. Vypovídal o tom ve vazbě Státní bezpečnosti.“

Tělo Jana Masaryka na nádvoří Ministerstva zahraničních věcí

Nedělám si iluze o tom, že Masaryka mohli zabít jak komunisté, tak Angličané nebo kdokoli jiný ze Západu. Podle nových informací měli Britové prsty například ve smrti Grigorije Jefimoviče Rasputina, důvěrníka ruské carské rodiny, který stál v cestě bolševické revoluce financované Západem, o čemž pojednává i velký článek v nové Šifře. Ovšem článek Valentových stojí na vodě a je jen názorem, hypotézou, spekulací či nepodloženou konspirační teorií. Odborného na něm není zhola nic. Budeme si tak muset počkat, zda budou někdy publikována opravdová fakta, závažné indicie a důkazy. Pravda je nepochybně uložena kdesi v tajných archivech. Ať už v Moskvě, nebo Londýně. Do té doby budou mít podobné spekulace podobnou váhu, jako kdybych napsal, že Masaryka vystrčili z okna mimozemšťané. Takže opět víme, že nic nevíme. Pravdu nikdo říct nechce, a tak se můžeme zase jen domnívat.