„Když, ale povstaneme, zachvátí je hrůza!“. Je to, jak v té známé české písničce. Dnes jsem si tu písničku připomněl, když vidím tu paniku, jak v médiích, tak i v té „Pražské kavárně“. Je necelý týden před volbami, jdu zasněženou Prahou, vidím vedle krás i poničenou volební prezentaci současného prezidenta, …. Demokracie a tolerance jsou zde na hony vzdálené. „ Pražskou kavárnu “ a ty stále stejné mudrce, obchází strach. Verbují, útočí… Podzimní parlamentní volby skončily jejich porážkou, chtějí rychle zapomenout, zvedají hlavu, cítí šanci. Každý spojenec je dobrý. Jen my řadoví občané, povětšinou z těch menších měst, či z venkova, jim překážíme v jejich plánech. Před týdnem jsme dali hlas Miloši Zemanovi, celá republika se zbarvila jeho vítězstvím. Kavárna má starosti o venkov.
Ale jejich starosti a naše starosti, jsou velice, převelice rozdílné. Těm mlaskajícím z „Pražské kavárny “, je zcela lhostejné, jak žije jimi opovrhovaná „lůza“. Nevidí z oken kaváren do toho zakouřeného Ostravska, do nezaměstnaností sužujícího Ústecka, Karlovarska, či Olomoucka. Z té kavárny také nevidí, jak se žije občanům v zapomenutých malých obcích, podhorských městech, vesnicích, jak tam mají hluboko do „žlabu“, jak se žije seniorům, matkám samoživitelkám, či dalším sociálně ohroženým lidem českého a moravského venkova.
přemek votava
Promo článek:
Promo článek
číst dál
